Role OSN na Kypru

13. 03. 2010 8:31:00
OSN byla založena 26. června 1945 v San Franciscu (USA) na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně tehdejší ČSR. Nahradila Společnost národů, která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. První Valné shromáždění OSN se konalo 10. ledna 1946 v Londýně.Cílem OSN je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení, tzv. stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN New Yorku, ale také např. v Ženevě nebo ve Vídni. Každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění a disponuje jedním stejně platným hlasem.

Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíž rezoluce jsou právně závazné.

Je docela pravděpodobné, že prvním krokem pro uskutečnění věčného míru byla učiněna při konference ve Vídni, což je tzv. vídeňský kongres. Jiným podstatným rukopisem byl po Napoleonově porážce protokol o vytvoření tzv. Svaté aliance, jíž 26. září 1815 podepsali v Paříži: ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a pruský král Fridrich Vilém III. Tito tři monarchové si navzájem přislíbili poskytnout: „vzájemnou podporu, posilu a pomoc... a to vždy a všude“.

Za autora myšlenky Společnosti národů je nezaslouženě považován prezident Wilson. Autorství nepřísluší jemu, nýbrž pacifistům ve Velké Británii. Určitou analogií mezi Společností národů a posláním Svaté aliance naznačoval již název základního dokumentu: „Covenant of the League of Nations“. Název už dříve prosazoval prezident Wilson. Termín „Covenant“ je historickým názvem smlouvy presbyteriánských Skotů ze 17. století a název „Liga“ byla naproti tomu pojmenováním tehdejších katolických spolků.

Již jsou to dvě desítky let, kdy OSN podporuje mír na Kypru. Pro obyvatele Afroditina ostrova jsou mírové jednotky OSN neodmyslitelným dědictvím minulosti po dobu již 20-ti let. Jednotky OSN se pokouší bránit případnému konfliktu mezi Turky a Řeky na tomto ostrově. Zůstává otázkou, zda přítomnost modrých baretů na Kypru má zásadnější smysl.

Od poloviny 11. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele antiochijské armády, posílené o arménské oddíly knížete Thorose. Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala. Boj byl velmi krátký, posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata. Do zajetí padl i zdejší místodržící Jan Komnenos, jenž byl zároveň synovcem byzantského císaře, a generál Michael Branas. Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.

Kyperské království; na Kypru v letech 1191–1489 existoval křižácký stát, založený Richardem I. Po pádu ostatních křižáckých států byl ostrov nakonec prodán Benátkám. Osmanská a Britská nadvláda; roku 1571 získala ostrov Osmanská říše. V 19. století začal postupně narůstat řecký nacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem. V roce 1878 ostrov získali Britové, kteří se zde udrželi do roku 1960.

Kypr je od 1. května 2004 členem Evropské unie, 1. ledna 2008 se připojil k Eurozóně. Kyperská republika je mezinárodně uznaný stát, má suverenitu de iure nad 97 % povrchu ostrova a všemi přiléhajícími vodami. Velká Británie si ponechala kontrolu nad zbývajícími třemi procenty (vojenské základny Akrotíri a Dekéleia).

K historii, v bohatých dějinách Kypru vždy dominoval řecký prvek a to navzdory tomu, že vládci ostrova byli Římané, Byzantinci, templáři, Benátčané aj. 300 let panství pod otomanskou nadvládou zanechalo etnicky blízkou podobnost s tureckým společenstvím na pevnině. Mnohem větší stopu v historii tohoto ostrova zanechala Velká Británie, která Kypr začlenila do svého koloniálního impéria. Turecko podle lausanské dohody z roku 1923 souhlasilo s tím, že uznává anexi Kypru, vyhlášené britskou vládou 5. listopadu 1914.

Lausannská smlouva byla 24. července 1923 podepsána v Lausanne v jihozápadním Švýcarsku. Řešila otázku územního uspořádání Turecka po 1. světové válce. Lausannská smlouva nahrazovala Sèvreskou smlouvu, která nevešla v platnost kvůli povstání Turků, pod vedením Mustafy Kemala Atatürka. Díky tomuto povstání a následně sepsané Lausannské smlouvě existuje Turecko v hranicích, jak ho známe dnes. Vítězným povstáním Turci dosáhli mnoha územních změn ve svůj prospěch. Byla potvrzena suverenita Turecka v celé Malé Asii a ve východní Trácii.

Anexe je jednostranné připojení cizího území ke stávajícímu státnímu celku bez svobodného souhlasu obyvatelstva, které na tomto území žije. Je často spojeno s násilným prosazováním nové státní moci. Klasickým příkladem je případ, kdy vítěz ozbrojeného konfliktu částečně nebo úplně anektuje území protivníka. Jakýkoliv pokus o anexi je podle OSN považován za akt agrese. Anexe cizího území často nezíská mezinárodní uznání ze strany ostatních států. To jenom na vysvětlenou.

Již od dob nadvlády otomanské říše, vzniklo na Kypru určité hnutí kyperských Řeků, s tendencemi připojit Kypr k Řecku. V tomto „podniku“ se angažoval duchovní představitel ortodoxní církve. Jde o to, že ortodoxní církev má na Kypru velikou moc, tudíž se angažuje i v těchto aktivitách. Velká Británie zdánlivě vystupovala v úloze rozhodčího mezi kyperskými Řeky a Turky, ale jejím hlavním záměrem bylo udržet strategické místo, pro své zájmy. Interpretace konfliktu na Kypru byla vykládána jako dávný konflikt mezi Řeky a Turky, respektive Athénami a Ankarou.

Do celé záležitosti ohledně Kypru se vložily USA, které přizvaly k jednacímu stolu všechny zúčastněné strany. V únoru 1959 došlo k tzv. curyšsko-londýnské dohodě, mezi Velkou Británii Tureckem a Řeckem o budoucím řešení kyperského problému. Podle curyšsko-londýnské dohody si Velká Británie ponechala svou svrchovanost nad svými základnami, Podobně jako mohla využívat vzdušný prostor ostrova atd. Řecká a turecká armáda dostala možnost umístit na kyperském území jednotky v počtu 950 a 650 důstojníků a poddůstojníků atd.

Kypr si curyšsko-londýnskou dohodou příliš nepomohl, ztratil svou nezávislost, poněvadž všechny státy - Velká Británie, Řecko a Turecko mohly operovat na ostrově jak společně tak i jednotlivě. Kypr získal svou nezávislost až po roce a půl po uzavření této dohody.

Slavnostní vyhlášení samostatnosti Kypru se konalo 16. srpna 1960 v Nikósii. Ústava byla vytvořeno dohodou mezi řeckým a tureckým ministrem zahraničí v Curychu. Podle ústavy o 27 článcích se Kypr stal republikou s prezidentským zřízením, prezidentem měl být Řek a viceprezident Turek. Jejich pravomoc byla prakticky stejná. Jak vidíte, situace na v tomto ostrovním státě není ani zdaleka jednoduchá.

Giovanni Sartori stanovil tři základní definiční znaky pro prezidentské systémy. Prvním kritériem je bezpochyby přímá volba prezidenta. Mandát hlavy států je tedy odvozen přímo z vůle lidí. Prezident se tak stává vůdčí jednotkou výkonné složky moci a stává se relativně nezávislým na zákonodárném sboru.

Druhým znakem prezidentských demokracií je skutečnost, že jmenování vlády je plně v kompetenci prezidenta. Prezident tedy sestavuje kabinet a jednotliví ministři jsou tak plně podřízeni prezidentovi a vystupují jako naplňovatelé (a tvůrci) prezidentské vůle. Dalším důležitým znakem je faktická neodvolatelnost prezidenta. Hlava státu je volena na pevně stanovené volební období.

Turecká menšina na Kypru tvoří pouze pětinu obyvatel, přesto jejich zastoupení v parlamentu, ve vládě bylo docela zajímavé. Ministři bylo 7 Řeků a 3 Turci, podobně to bylo i v zastoupení v parlamentu - 70% ku 30%. Jeden z prvních zaznamenaných konfliktů v novodobé historii vypukl v roce 1963 v Nikósii a to mezi kyperskými Řeky a Turky. Kyperští Řekové jako policisté se dostali do konfliktu s místními Turky. Při incidentu byli zraněni dva občané turecké národnosti, jeden z policistů byl zraněn. Tento konflikt pokračoval násilnostmi, které pokračovaly v ulicích města.

Malý konflikt se poté rozhořel ve větší násilnosti, které si vyžádaly stovky mrtvých na obou stranách konfliktu. Řada čtvrtí byla odříznuto od pravidelného přísunu vody, zdravotní péče, jako i potravin. V této vypjaté situaci se ke slovu přihlásila Velká Británie v roli arbitra, tj. soudce. Odvolávajíce se k curyšsko-londýnské dohodě byla stanovena jakási linie, tzv. zelená linie území nikoho, která bude oddělovat znepřátelené kyperské Řeky od Turků. Původně bylo dohodnuto, že v tomto území měly být třístranná vojska – vojska Britů, Turků a Řeků. Nakonec tam byla pouze anglická vojska, neboť turecká a řecká se účastnila konfliktu.

Britové obsadili s dva a půl tisícovou armádou důležitá strategická místa Nikósie. Jednotky umístěné na vojenských základnách na Kypru převzaly pod svůj dohled většinu území. Nadto se provinily ve své politice nevměšování, kdy výrazně nadržovaly v tomto konfliktu Turkům, turecké menšině oproti řecké většině. Zatímco turecká letedla kroužila nad Kyprem, podobně i turecké lodě kroužily okolo ostrova, probíhalo jednání mezi Velkou Británií, Tureckem, Řeckem, kyperskými Turky a Řeky. K nějakému kloudnému řešení se nedospělo, jak turecké lodě byly připravení k vylodění svých vojáků, tak i Athény uvažovaly o vojenskou protiakci.

Situace se natolik vyhrotila, že se kyperská vláda rozhodla svolat mimořádné zasedání RB OSN a to 15. února 1964. Po více než svízelných jednání u jednacího stolu, byla přijata rezoluce, kterou nakonec kyperská vláda přivítala, poněvadž bránila násilnému rozdělení Kypru, stejně jako nevměšování do vnitřních záležitostí tohoto státu. Základním dokumentem upravujícím postavení sil OSN na Kypru je považována Dohoda o statutu UNFICYP.

Situace si vyžádala přijetí rezoluce dne 13.3.1964, na jejímž základě zahájil zmíněný mírový sbor pod názvem UNFICYP svou ochranu a zprostředkovací činnost v Kyperské republice. Podle původních předpokladů měl zde setrvat pouhé tři měsíce. V důsledku permanentních komplikací setrvává až do dnes. Mírový sbor čítá 6000 mužů z několika zemí nepatřících k žádným vojenským seskupení (s výjimkou členů NATO, Velké Británie a Kanady). Avšak ani příchod prvních jednotek mírového sboru UNFICYP na Kypr nedokázal zastavit proces dalšího prudkého zhoršování vztahu mezi oběma kyperskými společenstvími.

Jednotky modrých baretů zajišťují kontrolu místní komunikace, kde se zaměřovaly proti pašování zbraní. Stejně bylo i důležité likvidace palebných hnízd a zasypávání zákopů. Je jasné, že tohle nemohli vojáci zvládnout sami, potřebovali k tomu přizvat i zúčastněné strany, pro ten důvod byly zřizovány výbory. V práci kontingentu modrých baretů patří také udržování občanského pořádku, dále výměna zajatců, rukojmích, stejně jako pátrání po nezvěstných osobách. Při podobné práci jednotek UNFICYP jsou přizváni policejní složky vlády, stejně jako policejní složky kyperských Turků.

„Je pochopitelné, že míra angažovanosti jednotek OSN na Kypru byla podmíněna vnitřními a vnějšími faktory samotné kyperské krize.“ Ve skutečnosti nebylo možné předcházet ozbrojeným konfliktům kyperských Řeků s kyperskými Turky, protože byly posilováni na jedné straně Athénami a na druhé straně Ankarou. Jeden výraznější konflikt stojí za zmínku. Turecká invaze a ostřelování v roce 1974. Turecká vláda pak nekompromisně trvala na tom, aby rozdělení státu bylo federativní.

Kyperská republika ztratila v důsledku turecké invaze přes 40% procent svého území. Kyperská ekonomika díky tomuto také silně utrpěla. Odliv turistického ruchu byl nasnadě. Díky statistice víme, že ze severu muselo odejít na 180 000 kyperských Řeků a jít na jih země, bez jakékoliv kompenzace. Tito utečenci zpočátku žili bez základních životních potřeb pouze pod stany.

Kyperští Turci jednostranně vyhlásili dne 13. února 1975 svůj separátní stát. Aby nedocházelo k ozbrojeným konfliktům, kontrolují modré barety OSN podmínky ukončení palby – což je jejich hlavním úkolem. Jednotky OSN sice dokáží zachovávat příměří, ale hlavním řešením této vleklé krize není vojenské řešení přítomnosti modrých baretů OSN v oblasti, nýbrž politická vůle obou stran – tj. kyperských Řeků a kyperských Turků.

Zdroj: SUJA, Stanislav. Operace modré barety. Praha : Mladá fronta 1982

Autor: Karel Sýkora | sobota 13.3.2010 8:31 | karma článku: 10.91 | přečteno: 1579x

Další články blogera

Karel Sýkora

Jan Heller – Co je život

Prof. ThDr. Jan Heller byl přední český biblista, teolog a religionista, překladatel z hebrejštiny a foiničtiny. Zabýval se především Starým zákonem, náboženskými systémy starověkého Předního východu, věnoval se hebrejštině.

22.2.2019 v 6:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 |

Karel Sýkora

Sting – Fields of gold

Gordon Matthew Thomas Sumner známý spíš pod svým uměleckým jménem Sting, je anglický hudebník a občasný herec z Newcastle upon Tyne.

21.2.2019 v 7:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Karel Sýkora

Daniel Saadon – Doufám

Název songu je – „Doufám“. Naděje je optimistický stav mysli, který je založen na očekávání kladných výsledků s ohledem na události a okolnosti v životě člověka nebo na celém světě.

20.2.2019 v 19:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 |

Karel Sýkora

Vyšel nový evangelický kancionál „Hrad přepevný“

Kancionál je soubor duchovních písní určených pro křesťanskou bohoslužbu a soukromou modlitbu. Kancionály se v Evropě objevují ojediněle již od středověku, velký nárůst jejich počtu přinesla reformace v 16. století.

20.2.2019 v 6:44 | Karma článku: 7.40 | Přečteno: 143 |

Další články z rubriky Kultura

Karel Orlík

Premiér Netanjahu se dotkl citlivého místa Poláků

Velice pobouřeně reagoval polský premiér na slova o spolupráci některých polských občanů s nacisty při zabíjení židovských spoluobčanů. Následně zrušil návštěvu Jeruzaléma. Mluví se o diplomatické roztržce.

22.2.2019 v 7:03 | Karma článku: 18.03 | Přečteno: 349 | Diskuse

Karel Sýkora

Jan Heller – Co je život

Prof. ThDr. Jan Heller byl přední český biblista, teolog a religionista, překladatel z hebrejštiny a foiničtiny. Zabýval se především Starým zákonem, náboženskými systémy starověkého Předního východu, věnoval se hebrejštině.

22.2.2019 v 6:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 |

Karel Sýkora

Sting – Fields of gold

Gordon Matthew Thomas Sumner známý spíš pod svým uměleckým jménem Sting, je anglický hudebník a občasný herec z Newcastle upon Tyne.

21.2.2019 v 7:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Karel Sýkora

Daniel Saadon – Doufám

Název songu je – „Doufám“. Naděje je optimistický stav mysli, který je založen na očekávání kladných výsledků s ohledem na události a okolnosti v životě člověka nebo na celém světě.

20.2.2019 v 19:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 |

David Hrbek

Vostřílenej Žižka

Mirek Žáček umřel, řekla maminka, když dotelefonovala. Seděli jsme zrovna v restauraci Lunapark v Mariánských lázních.

20.2.2019 v 15:12 | Karma článku: 14.72 | Přečteno: 652 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz