Teologie Karla Bartha

9. 03. 2019 7:11:21
Ježíš nedává recepty, které ukazují cestu k Bohu, jak to dělají jiní učitelé náboženství. On sám je cesta. Barthova teologie je teologií slova.

Ježíš nedává recepty, které ukazují cestu k Bohu, jak to dělají jiní učitelé náboženství. On sám je cesta.

Barthova teologie je teologií slova. Právě slovo Boží, Boží zjevení je předmětem teologie. Je třeba, aby se Bůh sám chopil iniciativy v našich srdcích.

Boží slovo je událostí Božího promlouvání k nám skrze Ježíše Krista. Odmítal jakékoli splývání teologie s filozofií a vyslovování povícero zjevení než jedno jediné – v Ježíši Kristu. „Vždyť Ježíš Kristus je v jedné osobě jako pravý Bůh věrným partnerem člověka a jako pravý člověk věrným partnerem Boha, je jak Pánem, který se snížil ke společenství s člověkem, tak služebníkem, který byl povýšen do společenství s Bohem, je jak slovem, mluveným z nejvyšší, nejsvětlejší věčnosti, tak i slovem zaslechnutým v nejhlubší, nejtemnější časnosti: obojí nesmíšeně, ale také nerozděleně, zcela jedno i druhé. A v této jednotě je Ježíš Kristus prostředníkem, smírcem mezi Bohem a lidmi. Vyžaduje a probouzí víru, lásku a naději, a tak se před lidmi zastává Boha – a staví se zástupně na místo lidí, činí Bohu zadost, přimlouvá se, a tak se před Bohem zastává lidí. Tak dosvědčuje a zaručuje člověku svobodnou milost boží, dosvědčuje a zaručuje však také Bohu svobodnou vděčnost člověka.“

Vysoká svoboda boží je v Ježíši Kristu jeho svobodou k lásce. Právě ta božská schopnost, která se ve své existenci projevuje a představuje v oné nadřazenosti a podřízenosti, je zřetelně také boží schopností sklonit se dolů, přiřadit se k něčemu kvalitativně jinému a toto kvalitativně jiné přiřadit k sobě a být s tím ve společenství – ovšem v onom neobratitelném pořadí, ale v něm zcela reálně.

Jeho teologie vyhraňuje a vyzdvihuje protiklad mezi Bohem na straně jedné a světem a člověkem na straně druhé. Slova dialektická zde není užito v jeho antickém nebo marxistickém významu, nýbrž vystihuje dialog s Bohem, jehož iniciátorem je Bůh sám a vymezuje, co si Bůh myslí o nás, nikoli naopak.

Chceme-li pochopit Boha, neměli bychom začínat abstraktní ideou o významu slova Bůh, kterou potom budeme aplikovat na křesťanského Boha. Takto postupoval Tomáš Akvinský, který vyšel z přirozené teologie, je to metoda nejtradičnější systematické teologie, která začíná učením o Bohu a teprve pak uvažuje o jeho zjevení sebe sama.

Jeho teologie se opírá nejen o přirozeně lidskou nedokonalost, ba dokonce o výlučnost Slova Božího bez možnosti jakékoli lidské interpretace.

Naproti evangeliu stojí církev jako ztělesnění krajní lidské možnosti z našich sil nedosažitelné možnosti boží. Zde zeje propast jako nikde jinde. Zde propuká lidské onemocnění Bohem. Neboť církev je místem, kde na naší straně propasti, která dělí člověka od Boha, se zjevení stalo z věčnosti časností, něčím daným, obvyklým, samozřejmým, nebeský blesk se stal pozemskými stáložárnými kamny...

Církev je více nebo méně dalekosáhlý a energický pokus polidštit božské, přesadit je do času, zvěcnit, zesvětštit, učinit něčím praktickým, a to vše pro blaho lidí, kteří nemohou žít bez živého Boha, ale ani s ním..., zkrátka řečeno: je to pokus učinit nepochopitelnou a přece tak nevyhnutelnou cestu pochopitelnou. Náboženství je vzpoura proti Bohu, víra je sebepodřízení Bohu. Boží slovo vysvobozuje od náboženství.

Bůh vnímá všechny lidi v Ježíši Kristu, tedy jako ospravedlněné – a to i tehdy, když to odmítají uznat. Nemáme právo ukazovat lidem jejich hříšnost kázáním zákona (tj. Desatera).

S plynutím času Barth svůj radikální postoj mírně pozměnil: „Ježíše Krista jako jediné Slovo Boží a jediné světlo života postavil proti jiným pravdivým slovům, a menším světlům, jimiž Bůh promlouvá. K nim patří nekřesťanský svět a materiální stvoření. I nadále však trval na tom, že ona slova a světla nejsou závislá na jediném zjevení Boha v Ježíši Kristu.“ Snad i nepřátelství k liberální teologii 19. století časem odeznělo a Barth začal spatřovat v teolozích této doby veliké myslitele, bohužel narozené ve špatné době. Neuznával tím, že jejich přístup byl správný, jen připouštěl jejich velikost a zároveň svou zarputilost, která by mohla vést k „papírovému šerifovi“, totiž k Bibli, jak se jí nepřísluší.

Hans Küng ve svém smutečním holdu zemřelému Barthovi vzpomínal, jak na závěr jedné diskuse uznal, že Barth má dobrou víru. Barthova odpověď byla zajímavá: „Vy mi tedy přiznáváte dobrou víru. Sám jsem si dobrou víru jakživ nepřiznal. A až jednou budu muset předstoupit před svého Pána, nepostavím se před něho se svými skutky, se svazky Dogmatiky vázanými v kůži. Všichni andělé by se tomu museli smát. Neřeknu ale ani, že víru jsem to myslel vždycky dobře, že jsem měl dobrou víru. Řeknu jenom: Pane, buď milostiv mně hříšnému!“

Autor: Karel Sýkora | sobota 9.3.2019 7:11 | karma článku: 4.74 | přečteno: 81x

Další články blogera

Karel Sýkora

Cicero – citát

Marcus Tullius Cicero byl římský řečník, republikánský politik, filosof a spisovatel. Ciceronovo dílo i jeho osobní příklad statečného obránce republiky mělo v dějinách evropské civilizace mimořádný význam.

24.6.2019 v 6:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 |

Karel Sýkora

Dnes slaví narozeniny Ferdinand Zvonimir Habsburg, český korunní princ

Ferdinand Zvonimir Habsburg-Lothringen (celým jménem Ferdinand Zvonimír Maria Balthus Keith Michael Otto Antal Bahnam Leonhard Habsburg-Lothringen) je prvorozený syn Karla Habsburg-Lothringena.

21.6.2019 v 20:10 | Karma článku: 17.97 | Přečteno: 403 |

Karel Sýkora

Robert Palmer – Johnny and Mary

Robert Allen Palmer byl anglický zpěvák-písničkář, držitel ceny Grammy. Byl znám pro svůj nezaměnitelný hlas a mix různorodých hudebních stylů kombinující soul, jazz, rock, pop, reggae a blues.

21.6.2019 v 9:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 |

Karel Sýkora

Homo Academicus – Josef Jařab

Josef Jařab je český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a bývalý senátor. Osobitý dokumentární portrét prof. Josefa Jařaba, prvního svobodně zvoleného rektora v Československu po sametové revoluci v roce 1989

18.6.2019 v 20:14 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 101 |

Další články z rubriky Kultura

Richard Mandelík

Pražské jaro 2019 orchestrální

Tentokrát jsem postupoval špatně, neb jsem pravidelně nepsal a neměl v pořádku podklady, blbě šetře.

25.6.2019 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Richard Mandelík

FOK na jaře 2019

Navštívil jsem 2 koncerty orchestrální včetně jedné generálky a 7 komorních. V nich prokazuje dle mého mínění dramaturgie největší nápaditost ze všech pořadatelů.

24.6.2019 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Karel Sýkora

Cicero – citát

Marcus Tullius Cicero byl římský řečník, republikánský politik, filosof a spisovatel. Ciceronovo dílo i jeho osobní příklad statečného obránce republiky mělo v dějinách evropské civilizace mimořádný význam.

24.6.2019 v 6:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 |

Ladislav Kolačkovský

Mariánský sloup – nestrhněme ho podruhé plytkými nesmiřitelnými debatami

Poslední události kolem obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze opět odhalily, že obě strany bez rozdílu mnohovrstvou symboliku Sloupu poněkud zjednodušují, upozaďují se tak významy, které Sloup měl.

23.6.2019 v 13:27 | Karma článku: 13.43 | Přečteno: 255 | Diskuse

Martin Novotný

KOMENTÁŘ - Koncerty s mobily a nebo bez nich?

Každý, kdo byl někdy na koncertě zažil, že se hlediště pod pódiem leckdy mění v jakousi divnou výstavu chytrých telefonů. Ale je to vážně potřeba?

22.6.2019 v 12:50 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 466 | Diskuse
Počet článků 3504 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 449

Seul le silence est sur, tout le reste est courage. 
— Emmanuel Le Roy Ladurie

Jisté je jen mlčení, cokoli jiného je odvaha.

Najdete na iDNES.cz