Jan Amos Komenský – Pres Boží

25. 08. 2019 6:41:25
To jest kratičké rozvážení slov Jeremiáše proroka: tlačil pán presem pannu dceru judskou; v kterémž se cíle a užitečnosti trápení a zámutků při pobožných vyhledává a považuje.

Psáno 17. dne měsíce dubna, dubnového také (ale Pánu Bohu chvála, že za dubnem máj postavil a za žalostmi přítomného času věčného života rozkoše), neveselého, sychravého roku 1624.

Mezi jinými figurnými mluveními, kterýmž zámutek a bolest srdce vyslovujeme, i toho obyčej máme užívati, že říkáme: jest mi, jako bych srdce v presu měl. Kteréž mluvení případné jest a jádrně žalostí sevřeného srdce způsob maluje.

Zámutek proč presem sluje

Nebo jakož věc do presu neb klíští vzatá bývá sklíčená, aby se hnouti nemohla, tak srdce strachem a žalostí naplněné obklíčeno bývá kalnatou krve párou, pro niž sotva sebou hýbati a k oddychování přicházeti můž: mysl také vládnouti sebou přestává, jako omráčená, zmámená a sotva o sobě vědoucí jest.

Mimo to jakož v presu věc vláhu mající vláhu svou od sebe pouštěti musí, tak se zámutkem sevřenému srdci děje, že samo v sobě krví se potí, mozek pak nahoře též, těžkostí učasten jsa, slzami, kteréž oči z sebe ven tlačí.

Nad to jakož věc presem sklíčená, jestliže tvrdá a křehká jest, násilím presu láme se, puká a různo prší, tak se nejednou v prudké žalosti děje, že se srdce trhá a život chřadne a mizí: někdy pak mysl velikosti hrůz snésti nemohoucí s zoufalstvím a jinými žalostnými příhodami se potkává.

Tak že v pravdě zámutek a trápení hrozný pres jest lidskému srdci, čemuž výborně rozumí, kdo někdy v životě svém opravdové žalosti (nebo ne každá opravdová jest) pokusil.

Proč Jeremiáš na pres naříká?

Rozuměl tomu i Jeremiáš prorok, když bídu lidu svého, kterouž na ně skrze nepřátely uvedl Pán Bůh, vysloviti a jak hrozná byla, ukázati chtěje, řekl: Tlačil Pán presem pannu dceru Judskou: protož já pláči a z očí mých vody tekou (Pláč 1, v. 15). Kteráž slova (jako i jiná všecka, kteráž Duch s. kdy vynesl), rozváží-li se, naučení, napomenutí, výstrahu i potěšení v sobě obsahují.

Čehož chceme-li se v nich dobrati, musíme je bedlivě nejprve rozebrati a vyrozuměti: 1. co se tu pannou dcerou Judskou? 2. co Pánem? 3. co presem? 4. co tlačením? míní a rozumí.

Dcerou Judskou lid Izraelský proč sloul.

Dcerou Judskou (neb Sionskou, neb Jeruzalémskou, jakž se několikrát v též kapitole jmenuje) míní se podle způsobu hebrejského mluvení lid Judský a obyvatelé Jeruzalémští: proto že jak matka dítky v lůnu svém a okolo sebe chová a pěstuje, tak město to Boží a země svatá ten lid chovala. A jakož dítky rodičův svých dítky sou právem věčným, tak aby nikdy dítkami býti nepřestávaly, tak město to a země lidu tomu za neproměnné dědictví odvedená byla, aby jejich byla a zůstávala právem věčným.

Proč pannou?

Pannou pak nazývá ten lid předně pro svobodu, jíž od Boha obdařen byl, aby cizímu žádnému nesloužil a poddán nebyl než Bohu samému.

Druhé pro krásu a ušlechtilost, jak zevnitřní, kteráž se v pěkném spořádání politie třpytěla, tak vnitřní, kteráž v pravé poctě jediného pravého Boha záležela. Nebo lid ten byl lid Boží, církev jeho milá, v němž vždycky veliký počet byl těch, kteříž se tělem i duší nebeskému ženichu odevzdali a od něho jako chot čistotou, studem, svatostí se stkvějící milováni byli. Summou tedy církev tehdejší míní prorok.

Pán kdo?

Pánem pak, kterýž tu pannu Judskou presem tlačil, nemíní některého cizího pána, kterýž by, jí se zmocně, takové ukrutenství provodil, ale míní nebeského Pána, Pána toho, jehož ona choť byla, Hospodina, Boha Izraelského.

Co pak presem?

Pres tělesný co a k čemu jest.

Přes vlastním slova vyznamenáním jest řemeslný nástroj, k mnohým lidským prácem přeužitečný, jehož se platně a takměř nevyhnutedlně v této čtveré příčině užívá:

Jedno, když nějaká různo lezoucí věc, aby se subtilně v hromadě držela, navedena býti má, presem se jí k tomu slouží: jakž knihaři, soukeníci, pláteníci etc. vědí.

Druhé, když věc tvrdá a neustupná vydělávána má býti, aby se uhybovati nemohla, bývá do presu, šroubu, kleští neb klamrů (nebo to vše jedno jest) vzata a sevřena: jak zámečníci, zlatníci, truhláři, tesaři etc. činí.

Třetí, když věc některá vláhy své dobrovolně pozbyti neb pustiti nechce, bývá také presem donucena: k jakéž potřebě vinaři, olejníci, voskáři a jim podobní presův svých užívají.

Čtvrté, vynalezeni jsou presové k množení písma a kněh, kdež věci k věčné památce poznamenány býti mající literami a presem řemeslným na papír se vtlačují: a tak se v kratičkém času více a jistotněji na papír uvede, než by dost mnoho nejbedlivějších písařů v dlouhém času zpraviti mohlo. Ta jest hmotných našich, dřevěných a železných, presů užitečnost.

Boží pres dvůj.

Pán Bůh má také své presy, kterýchž k presování, ne dříví, kamení, kovů, papíru etc., ale nás lidi užívá: a to presy dva, t. lehčejší a těžší.

Lehčejší, církevní kázeň.

První a lehčejší jest ten, o němž Izaiáš 5, v. 2 a Matouš 21, v. 33. psáno, že nebeský hospodář vinnici sobě vzdělav a ohradiv, pres v ní postavil etc. Kterýmž presem kázeň církevní se míní, jenž jest moc služebníkům církve daná, aby na hříchy žehrali a je jak ostrými slova Božího pohrůžkami, tak i tvrdošijných vylučováním, od svátosti a od naděje milosti Boží odháněním přísně trestali. O které kázni církevní Kristus Pán mluví (Mat. 18, v. 17. 18. a s. Pavel 1 Kor. 5, a 2 Kor. 10, v. 5. 6. a 1 Tim. 1, v. 20). Kázní tedy svatou lidé jako presem dotlačováni bývají, aby ovotce pobožnosti a pokání jakž takž vydávati museli.

Těžší, pokuty všelijaké.

Ale nepostačuje-li tento pres (jakož tvrdší častokrát jsou šije naše, nežli aby tím šroubem ku poslušenství Boha ohnuty byly), má Pán Bůh druhý pres, mocnější a hmotnější: totiž rozličné a těžké pokuty, kterýmiž když opravdově doléhá, vineme se, kroutíme, vzdycháme, stůněme, kosti praští, srdce trne, pot a slzy z nás běží, často i krev na stranu stříká. Tj. ten pres, o němž Kristus Pán z boje se vracuje mluví: Pres sem tlačil v hněvě svém, až krev stříkala z nejsilnějších jejich na roucho mé (Iza. 63, v. 3.): to jest ten pres, o němž tuto mluví prorok: Presem tlačil Pán pannu dceru Judskou.

Jak Pán lid svůj presoval.

Právěť jest je tehdáž tlačil, kdyžto Chaldejské, národ vzteklý, na ně pustiv, Jeruzalem a jiná města skrze ně v hromady rumu obrátil, lidu větší díl pomordoval a těla jejich přehrozně za pokrm ptákům a šelmám rozmetal, ostatek pak do bídného vězení zavésti dal: jakž církev v Žalmu 79. a teď v pěti kapitolách Pláče svého naříká Jeremiáš. Kdež i ti, kteříž živí zanecháni byli a na ten hrozný, zůřivý skutek Boží dívati se musili, každý presem hrůz a bolestí sevřín byl a nic jiného než pláč a lkání z sebe vydával.

Z toho tedy povysvětlení již srdci našemu to, o němž řečeno, naučení, napomenutí, výstraha a potěšení vyplývá.

Naučení dvoje:

Naučení první: co o kříži smýšleti?

1. Abychom věděli, co o všelijakém kříži, zámutku a trápení smýšleti: jmenovitě, že to Boží jest na nás nástroj, kterýmž nás pro jistý sobě známý cíl presuje a stahuje, svírá a stírá: tak že i nepřátelé, lidé zlí i ďábel sám když nás trápí, ne oni to činí, než Bůh srze ně, proto že oni pres Boží jsou. Pres pak nástroj takový jest, kterýž žádné věci sám sobě podati a ji ujíti, ovšem jak by málo neb mnoho chtěl, stískati a stlačovati nemůž, než to prostě na presovníku záleží, co do presu dáti a jak tuze zatáhnouti chce. Rozuměl tomu Jeremiáš: protož cokoli rozlícení nepřátelé činili, všecko to teď Bohu připsal. Rozuměl Job: protož od Chaldejských, Sabejských, povětří, hromu, ďábla samého ze všeho obloupen a do hrozné žalosti uveden byv, že mu to Bůh učinil, vyznal a Pána Boha chválil. Rozuměl David: protož když mu nevážně Semei v oči utrhal, k svým řekl: Nechte ho, Hospodin poručil jemu. A tak činívali všickni svatí, Boha v skutcích jeho povědomí, a tak že činěno býti má, učí sám Bůh (Iza. 10), krále Asyrského, tyrana, svým prutem, holí, sekerou a pilou, a (Jer. 51) Babylon svým kladivem k rozrážení národů nazývaje. Rozumějmež tedy my také, že nynější naše trápení, války, loupeže, nátiskové, vypovídání, drahoty, hladové, žalářové a rozličná ukrutenství, kteráž se nad těly i dušemi našimi provodí, nic nejsou než Boží (Boží, pravím, a ne něčí) nás presování.

Naučení 2: proč P. Bůh kříž vzkládá

Učíme se odtud souditi, proč a z jakých příčin Pán Bůh to na nás vzkládá? Nebo jestli žeť řemeslník svého presu při práci neužívá leč kde potřebu zná, ovšemť to o Pánu Bohu, a tisíckrát více, pro jeho nesmírně vyvýšenější nežli jakáž v lidech jest, prozřetedlnost, smýšleti náleží: že ne z žertu, ne z obyčeje, ne z nerozumu do svého presu lidi beře, ale toliko pro potřebu a vedle potřeby své i jejich. Řemeslník zajisté, když věc do presu beře, proto to činí, aby jí posloužil, aby, čímž býti má, byla, sobě pak aby odtud náležitý užitek přivedl. Tak jistotně Pán Bůh svým nás v kříži presováním nám i sobě užitku hledá.

1. My zajisté, kdež bychom pobožností, středmostí, krotkostí, svorností a jinými ctnostmi s. přepásáni býti a pěkně po spolu mysl, srdce i tělo v svazku ctnosti držeti měli, obyčejně toho nic nedbáme, nýbrž rozpásaní a bujní jsme, v žádostech nezřízení, v vášních neskrocení, v společném obecenství drsnatí, nesvorní a sobě ve spolek rohatí: summou, z toho svazku ctností různo lezoucí. Musí tedy Pán Bůh do presu neb klíští vzíti, aby se nám srdce v hromadu tlačilo a postranní bujnosti bylo bráněno. Jakož pak kdo jest, kdo by pod křížem vždy nějak neskrotl?

2. Tolikéž Boží umysl jest, nás lidi slovem svým cvičiti a navozovati k ctnostem těm, kterýchž nám věčně v nebi potřebí bude. Toho pak my přirozenou bujností, vrtkavostí, zatvrdilostí nedáme při sobě konati, uhybuje se a křiví tak i jinák mysl naše, tak že jak Boží tak lidská práce málo se chytá a často daremná bývá. Musí tedy Pán Bůh tak tvrdý kov, tak zavilé dřevo do šroubu a klamrů sobě vzíti, a tu se teprv Boží sekera, hoblík, pilník, etc. platně srdcí našich chytá. Jakož skutek ukazuje, že se v kříži a zámutku Božím napomínáním, potěšováním, výstrahám, slibům a pohrůžkám, co a k čemu jsou, nejlépe vyrozumívá.

3. Nad to ještě, poněvadž sme vinnice Boží, chce z nás Pán Bůh míti užitek, jenž jsou dík činění, modlitby, láska vzhůru plápolající a ustavičná na Pána Boha paměť a k němu vzdychání. To jest saft ten, kterýž z srdcí našich plynouti má a kterýmž se chutně napájí srdce Boží. Toho pak když my sami z sebe dobrovolně nerádi vypouštíme, užívá Pán Bůh nástroje svého, kterýmž by sobě to z nás vypresoval. Jakož pak řídké jest tak suché a tvrdé srdce, kteréž by, když je Pán Bůh dobře presem svým zatáhne, vlahy nábožnosti, vzdychání, modliteb vždy něco od sebe nedalo.

4. Naposledy chce Pán Bůh, abychom my list Boží byli, popsaný ne černidlem, ale duchem Boha živého na deskách srdcí (2 Kor. 3, v. 3.), totiž, aby v nás pamět věčnosti povědomost tajemství Božích se třpytěla: kteráž sic rozličně P. Bůh do srdcí našich literami slova svého buď čtenými neb slyšanými vkládá: avšak ony se nás jinák, leč až pres kříže dolehne, nechytají. Protož Sirach zjevně dí: Kdo není zkušen (t. kdo v pokušení nebýval), co umí? Naproti tomu pak David vyznal: K dobrému jest mi, Hospodine, že sem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým (Žalm 119, v. 71).

Napomenutí, 1. k trpělivosti.

Napomenutí tedy odtud vyplývá dvoje. Jedno, k trpělivosti: abychom vědouce, že všeliké trápení Bůh, a to z jisté rady vzkládá, pro svůj i náš užitek, pokojně to nesli. Hrozen, kdyby rozum měl, neměl by se proč hněvati, že jej vinař tlačí a presuje. Proto že jinák lépe k užitku přijíti nemůž. Podobně dřevo, železo, kámen, že jej řemeslník vydělati chtěje, do klíští béře. A což my tedy při sobě Boží věrné práce sobě záviděti a o to se zpouzeti budeme? Odstup to. Raději rádi buďme, že milý Bůh práci na nás váží a co potřebí, při nás koná.

A vyčkávání času

Trpělivost i v tom bude, abychom dlouho v kříži jsouce, sobě nestýskali, nereptali a nepochybovali: nebo k užitečnému všeliké věci presování i čas přináleží. Kdyby vinař neb olejník zatáhna hned zase pustil, málo by natáhl a mnoho pokazil. Protož musí zpresovaného, jak potřeba dlouho káže, nechati, nýbrž i ještě tytýž přitužíti: což se prozřetedlnosti řemeslníka svěřuje. Nechme tedy i my nebeského mistra, dílo jeho jsouce, ať presuje a stahuje, jak chce, kudy chce, kam chce, pokud chce. Nebo v tom věc presovaná presovníku vyměřovati nemá a nemůž.

2. Ku pokání.

Napomenutí druhé jest ku pokání a proměňování se ze zlého v dobré a z dobrého v lepší. Nebo jakož řemeslník z presu věci nevypouští, leč ji sobě, jak umínil, navede a od ní, čeho hledal, dosáhne, tak nás Pán Bůh z kříže nepustí, jistí buďme, leč napravené a k své vůli navedené uhlédá.

Nejjistší tedy a nejbližší cesta k vyjití z trápení jest, tiše v klíštích se míti a všecko Boží sekání, hoblování a pilování bez uhybování a kroucení se míle příjímati: též zpytovati pilně a v srdce sobě vkládati slovo Boží: item saft vzdychání, slz a modliteb co nejštědřeji z sebe vydávati: a tolikéž zevnitřní všecky vášně v ctnosti směňovati.

Výstraha.

Výstraha tato jest, abychom proti lidem a prostředkům, jichž za presy na nás užívá Pán Bůh, se nezlobili, jako mnozí činí, jen na lidi v bídách svých naříkajíce, lajíce, klnouce a mohou-li, mstíce se. Žádná věc presem sevřená na pres se nezpouzí, ale presvoníku kvůli se formuje a kloní. Pakli zarytá a zavilá, neustupná a nepovolná býti chce, sobě škodí, proto že k tužšímu (jinými stranami třebas) sebe zatahování a neb do konce k stroskotání příčinu dává.

Potěšení.

Potěšení naposledy odtud máme toto:

1. Jedno, že když se v presu kříže vidíme, jistotu toho, že Bůh o nás péči má, máme. Nebo okolo které věci se řemeslník s presem, kladivem, hoblíkem, pilníkem zatáčí, o té jistá naděje jest, že z ní čistého něco udělati strojí. Které pak nechává v koutě ležeti, ta aneb bez užitku ležeti zůstane, aneb do konce shnije, zerzí a na nic přijde. Vesele tedy s Davidem říkej každý z nás: Hůl tvá a prut tvůj (kladivo tvé a pres tvůj, oheň tvůj a voda tvá), Hospodine, toť mne potěšuje.

2. K tomu poněvadž Pán Bůh kříž svůj při nás presem, sebe pak presovníkem nazývá, můžeme jistou sobě dělati naději, že nám nic nepokazí ani přes příliš nepřetíží ani bez konce v tom nenechá. Nebo jak řemeslník na to, což presuje, laskav jest a aby toho nezkazil, než pěkně co nejlép zpravil, péči má, tak podobně a tisíckrát víc nebeský tento velebný mistr náš nezkazí při nás nic, než napraví, tím jistí buďme.

3. A když při sobě umyslu Božímu již rozumějíce, to, čeho při nás hledá, nalézáme, těšme se, že presování již brzy přestane: totiž, jestliže srdce naše saft ten Bohu milý, modliteb a vzdychání, lásky a svornosti z sebe pouští: jestliže zevnitř k bližním všech drsnatostí, hrdosti, zpoury, svárlivosti přestáváme: jestliže ku pokoře, svornosti a všeliké ke všechněm přívětivosti hotoví jsme: jestliže v umyslu stálé pobožnosti dobře spořádáni býti začínáme. To, pravím, vidíme-li při sobě, dobrá, veselá, neomylná býti můž naděje, že Pán Bůh brzy nás z presu pustí, poněvadž že se ne v trápení, než v napravení našem kochá, jistotně víme.

Jemu samému, nesmrtelnému, moudrému Bohu buď sláva, čest a požehnání: nad námi pak vznášej se milosrdenství a slitování jeho nyní i na věky věkův, Amen

Autor: Karel Sýkora | neděle 25.8.2019 6:41 | karma článku: 0.00 | přečteno: 35x

Další články blogera

Karel Sýkora

Geneticky upravení jedinci už existují aneb je to začátek vzniku elitářské společnosti?

Úpravy lidské DNA byly ještě nedávno námětem pro vědeckofantastické filmy. Teď už je to realita. Na světě existují prokazatelně tři lidé, u nichž došlo ke změně genetické informace ještě před narozením.

16.9.2019 v 8:08 | Karma článku: 5.87 | Přečteno: 103 |

Karel Sýkora

Střídání obsluhy majáku

Maják je budova, která slouží k navigaci lodí ve zrádných oblastech. Bývá to většinou věž, na jejímž vrcholu se nachází optická soustava, která vysílá paprsek světla na velké vzdálenosti a upozorňuje tak lodě na pevninu.

16.9.2019 v 6:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 |

Karel Sýkora

Karel starší ze Žerotína promluvil o své vlasti

Karel starší ze Žerotína byl moravský šlechtic, politik, spisovatel a představitel moravského zemského patriotismu z rodu Žerotínů.

15.9.2019 v 13:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Karel Sýkora

Věra Špinarová – Jednoho dne se vrátíš

Věra Špinarová byla česká zpěvačka. Během své kariéry vydala celkem 13 desek, z nichž první z nich, Andromeda, vyšlo již v roce 1972 ve vydavatelství Panton. Ostatní LP už vycházela v produkci Supraphonu.

15.9.2019 v 7:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 |

Další články z rubriky Kultura

Milena Zelenková

Recyklovaný komparz

Na každém kroku chybí lidi. Televizi nevyjímaje. Co se dá dělat, nutno recyklovat. U herců běžná praxe. Nakouknete a nevíte: vidíte seriál A nebo B? C to být nemůže, tam přidali Suchánka.

18.9.2019 v 7:20 | Karma článku: 12.48 | Přečteno: 437 | Diskuse

Martin Braun

Nechte už toho Karla Gotta na pokoji

Od chvíle kdy oznámil veřejnosti, že trpí leukémií, není den kdy bych si na nějakém zpravodajském serveru nepřečetl "novinky" o tom jak nemoc probíhá a co se děje.

17.9.2019 v 16:08 | Karma článku: 41.04 | Přečteno: 4081 | Diskuse

Petr Fabera

StarDance X

Za necelý měsíc, přesně 12.10.2019, zazní známá znělka a uvede již desátou řadu oblíbené soutěžní taneční zábavné show StarDance.

16.9.2019 v 8:08 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 718 | Diskuse

Karel Sýkora

Geneticky upravení jedinci už existují aneb je to začátek vzniku elitářské společnosti?

Úpravy lidské DNA byly ještě nedávno námětem pro vědeckofantastické filmy. Teď už je to realita. Na světě existují prokazatelně tři lidé, u nichž došlo ke změně genetické informace ještě před narozením.

16.9.2019 v 8:08 | Karma článku: 5.87 | Přečteno: 103 |

Martin Faltýn

Za masáž v pořadu ČT "To se ví" by se nemuseli stydět ani komunisti!

Česká televize nasadila doslova trhák! Pořad, který má zatočit s "fejky". Z nějakého důvodu jej nasadila po 22. hodině. Záměr nebo fejk? Poznáte to?

16.9.2019 v 8:08 | Karma článku: 40.06 | Přečteno: 2746 | Diskuse
Počet článků 3591 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 443

Seul le silence est sur, tout le reste est courage. 
— Emmanuel Le Roy Ladurie

Jisté je jen mlčení, cokoli jiného je odvaha.

Najdete na iDNES.cz