Neděle 24. ledna 2021, svátek má Milena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 24. ledna 2021 Milena

Rozhovor s Janem Hellerem o problémech s překládáním Bible (2008)

2. 04. 2020 9:38:12
Prof. ThDr. Jan Heller byl český religionista, biblista, protestantský teolog, vysokoškolský pedagog a překladatel z hebrejštiny a foiničtiny.

Profesor Bič inicioval překlad s výkladem, vy jste, jako jediný, byl zastoupen v obou předkladatelských komisích...
Když jsem byl mladý asistent, asi jsem dost nemoudře Biče kritizoval. Jeho se to dotklo, takže byl vůči mně kritický možná víc, než by si byla bývala objektivní situace žádala. Bylo mezi námi určité napětí – které ovšem nemělo důvody osobní, respektive ty byly druhotné. Bylo věcné. Mně se zdálo, že Bič určitým způsobem nepronikl k jádru toho, co Daněk chtěl. On zas na mnoha místech zdůrazňoval, že jsem k tomu nepronikl já. Vrcholilo to kolem mé habilitace... Potom se vše určitým způsobem zklidnilo. Osobními přáteli jsme se sice nestali, ale já jsem teprve po letech pochopil, jaký to má hluboký důvod – Bič byl pět let v koncentračním táboře a jeho svět tím byl hluboce poznamenaný. Dřív jsem to nechápal. Teprve po letech mi došlo, že vlastně přežil proto, že si rozdělil svět na bílý a černý. Kdežto svět je, v tomto pohledu, v různých odstínech, spíše šedivý. Šedivý svět zastával Souček. Pamatuji si, jak byl Součkovi zatěžko Bičův černobílý svět a Bičovi zas šedivý svět Součkův. Když člověk dělí lidi na kamarády a protivníky, žije se mu podstatně snáz, než když je musí pořád třídit podle toho, co právě dělají nebo říkají. V tom okamžiku, když jsem Biče nějakým způsobem začal kritizovat, patrně jsem v jeho podvědomí vstoupil do oblasti jeho protivníků, i když jsem to vůbec neměl v úmyslu a potom jsem se sám divil, když jsem zjistil, že on mne do té oblasti svých protivníků tehdy zařadil. Dalo mi dost práce, než jsem pochopil, že vlastně svým nepochopením těchto věcí jsem si ony problémy, do značné míry, způsobil sám.

Rozcházeli jste se tedy v chápání Daňkova dědictví... Jaký se Vám jevil profesor Bič jako starozákoník?
Bič měl veliký přehled o archeologickém výzkumu a literatuře. Na rozdíl od Daňkovy dalekosáhlé koncepce se však omezoval spíš na polohu reproduktivní, zprostředkovatelskou. Jeho koncepce byla v určitém smyslu spíše popularizační a v tomto směru udělal obrovský kus práce. Inicioval zpracování velké Biblické konkordance tedy a nejen že inicioval, nýbrž také sám s obrovským nasazením udělal překlad s výkladem. Teologicky je ovšem překlad s výkladem dílo opravdu kolektivní a Bič u něj působil spíš jako iniciátor a někdy jako regulátor. Takže se nedá říct, že by překlad s výkladem byl poznamenaný teologií Bičovou. Je do určité míry poznamenaný Daňkovými východisky, ale za celým dílem je obrovská práce, neboť se redakční rada vždy snažila syntetizovat vše, co bylo přineseno. V tomto směru to není dílo jednotlivce.

Časově to muselo být neuvěřitelně náročné...
Ano, seděli jsme nad tím přes dvacet let, celkově dva dny v měsíci od rána do večera, nepočítaje dlouhé hodiny osobních příprav. Bylo to uvnitř týdnů, v době, kdy jsme neměli přednášky. Prostě jsme seděli a pracovali. Začali jsme v roce 1961, s první edicí jsme končili v roce 1979, ale redakční komise ještě pracovala dál a dělala některé úpravy ve Starém i v Novém zákoně, ale já už jsem v redakční komisi nebyl.

Práce se vždy zadala domů?
Ano.

A každý, kdo se podílel na přípravách, potom přišel se zpracovaným tématem?
Ano.

Jste spokojen s tím, jak se ujaly Vaše návrhy na výklad některých...
Ne.

Z jakého důvodu?
To bylo případ od případu, nedá se to shrnout do jednoho schématu. Já vám dám dva příklady. Jeden ze Starého a jeden z Nového zákona. V novozákonním překladu jsme měli problém rozlišit mezi duchy nečistými (ta pneumata ta akatharta) a mezi démony (daimonia). Navrhoval jsem, abychom toto rozlišení zachovali a byl jsem pro, abychom daimonia překládali slůvkem „běs“. Tomu každý rozumí. Souček byl nasáklý civilní atmosférou Karla Čapka, ten byl pro něj normou češtiny. Proto říkal: Ne. Když tam dáme běsy, posuneme překlad do mytické roviny. Já jsem říkal: No a? On říkal: No to nemůžeme, do mytické roviny! Jemu záleželo na civilnosti Ježíše i apoštolů. Měl za to, že tato civilnost je funkční, že pro tu civilnost je budou lidi, řekněme, brát. Já jsem si tohle nikdy nemyslel. Ve skupině jsem byl, za vydatného vlivu Součkova, přehlasován a běsi se tam nedostali. A pneumata ta akatharta i daimonia jsou překládáni jako duchové nečistí.

Tam ale je rozdíl, to nejsou totožné entity...
Samozřejmě.

A příklad ze Starého zákona?
Pronárody. Dá se samozřejmě přeložit ám (lid) a gój (národ). A je to. Jenomže nezapomeňte, profesor Bič byl v za války v koncentráku především pro své vlastenecké cítění. On byl členem odbojové skupiny, všecko ve velice statečné poloze... Jemu nebylo po chuti překládat gój jako národ. Záleželo mu na tom, aby termín, který budeme užívat pro slovo gój byl lehce deklasovaný. Použil slova pronárod a trval na něm. Nás ostatní ve skupině v podstatě přesvědčil. Sám jsem asi dost špatný vlastenec a nemůžu se s tím vytahovat, nejsem úplně proti proti slovu pronárod, ale mám to trochu v jiných polohách. Když se řekne „pronárod“, okamžitě si vzpomenu na Poláčka a na to, jak katecheta říkal o Habrovácích, že jsou pronárod. Čili pro mě osobně to slůvko má asociace, které nemělo pro Biče. Když řeknu, že pro každého z nás má to slůvko jiné asociace, vytrhávám to z jakéhokoliv objektivizovatelného kontextu. Výsledek je ten, že v bibli máme „pronárody“ a já jsem na rozpacích, když z ní čtu, jestli mám číst „pronárody“, nebo jestli si mám „pro“ dát do závorky.

Komise, která pracovala na překladu byla shodná s komisí pracující na výkladu?
Byla shodná, dokonce u Starého zákona se výklad dělal zároveň s překladem. V Novém zákoně jsem měl Epištolu k Židům a některé další epištoly. Jiní měli evangelium, nebo jeho část. A pak se v novozákonní komisi probíralo slovo od slova. A předělávalo. Takže ekumenický překlad Epištoly k Židům je pronikavě odchylný od toho, co jsem předlžil jako pracovní text. Starozákonní souzvuky mi rozbourali ve jménu srozumitelnosti.

Které starozákonní části jste připravoval Vy?
Ve Starém zákoně jsem dělal Písně stupňů a podstatné části obou knih Královských, příběhy Eliáše a Eliezera a ještě nějakou drobnost. Když jsme se sešli, všichni jsme měli před sebou tentýž text, ale každý k tomu četl svůj komentář. Tak se to měnilo nejen od slova ke slovu, nýbrž se to ve většině případů podstatně krátilo. Z mých příprav zůstala, vydatně přeoraná, asi třetina. Co zůstalo ve Starém zákoně je ovšem text, ke kterému se podstatně více znám, než k tomu, co zůstalo v textu novozákonním.

Proč to tak bylo?
Mezi starozákonní a novozákonní komisí bylo určité napětí v metodice. Profesor Souček, který byl přece jen určujícím činitelem v novozákonní komisi, měl ideu civilní interpretace, civilního překladu. Šlo mu o to, že Nový zákon je už relativně značně probádán. Problémem překladatele není tedy co překládat, nýbrž jak to vyjádřit. A tady je několik možností: Je možno překladem chtít přimět čtenáře k přemýšlení, a to bylo to, co mi leželo na srdci. Je ale druhá možnost: čtenáři to co nejvíc ulehčit a dát mu to, řeknu to lidově, „přežvejkaný“ tak, aby polykal lehce a snadno. Problém ovšem má hlubší kořeny. Novodobá biblická překladatelská práce, o které existuje veliká literatura, ukazuje, že v nynější době je asi opovážlivým, ba nemoudrým počínáním chtít udělat překlad, který by vyhovoval všem účelům. Ty jsou v základě tři: Je to překlad studijní, který by měl být podnětem k přemýšlení, je to překlad liturgický, který by měl rozeznívat jakousi ozvučnost celé tradice, a je to překlad misijní, který by měl zaujmout živostí rozhovoru. Profesor Souček a s ním značná část, možná bych skoro mohl říci většina, překladatelské komise se snažila o překlad misijní.

Co je k tomu vedlo, jaké byly ty důvody?
V tehdejší době si vládnoucí komunistická strana a její ideologie libovala v tom, že bible je jaksi „omšelá“. Jmenovitě tedy Kralická, jiná po ruce nebyla, katolické překlady nebyly tak rozšířené. Křesťanství samo o sobě bylo pro ně věc starobylá a, v podstatě, vyřízená. Zájmem překladatelů, u Součka ještě mnohem zřetelněji než u Biče, bylo čelit tomuto stanovisku, zastávanému oficiální komunistickou ideologií, že bible i křesťanství jsou neaktuální přežitek. Když jsme začínali překládat, určitým způsobem jsme chtěli, aby bible a její postavy mluvily jazykem současnosti. Takže to Součkovo stanovisko mělo vážný a hluboký důvod, nechci ho ani trochu problematizovat. Jenomže... překlad se stal překladem zároveň liturgickým a písmáckým. V tom byl ten problém. Takže v novozákonní překladatelské komisi převládl názor, že je potřeba překlad misijní. A tento názor určil metodu.

Znamená to potom, že je text tolik parafrázován?
Ano. S tím souvisí, že se překladatelé snažili, já tomu leckdy odporoval, posunout biblický text do české frazeologie. Novozákonní překlad je velice dobrý, jestliže je užívaný k účelu, ke kterému vznikal. To znamená, když ho dáte do rukou někomu, kdo se zatím s biblí nesetkal a kdo pochopí, že to je věc živá, aktuální. Ale v okamžiku, kdy se tento text začne číst liturgicky, častokrát se do něho promítá to, co jsem vždy nesl s určitými rozpaky. Totiž že jsme až chtěně hledali jiný výraz, než má Kralická bible. To znamená, že se do toho překladu jakoby mimovolně podsunovala diskontinuita, nebo program jakési diskontinuity. To je ovšem při liturgickém překladu povážlivé, liturgický překlad by měl rozeznít všechny vzpomínky. Nejzávažnější problém ovšem je, jestliže to dostane do rukou písmák. Ten si řekne dobře, tady mám moderní překlad, ten je jistě přesný. A on přesný není! Novozákonní překlad je parafráze! Parafráze, která možná z několika překladatelských možností vybere tu, která se překladatelům zdála aktuální, oslovující, nejzávažnější, ale která samozřejmě znamená odseknutí dalších možností.

Je rozdíl mezi interpretací a parafrází v překladu Nového zákona veliký?
Je podstatně větší, než u překladu Starého zákona a je nesrovnatelně větší než u bible Kralické. Je dokonce o něco větší než u Žilky, který je doslovnější, nebo řekněme u některých klasických překladů katolických jako je Škrabalův překlad. Není větší než u Petrů. To je ovšem věc, která mi ležela na srdci. Kdysi jsem byl na konferenci, kde jeden německý profesor vykládal, jaký překlad potřebuje kazatel jako východisko pro svůj text. Říkal: Pro kazatele není dobré, když je překlad příliš srozumitelný, poněvadž posluchači si řeknou: Co tam ještě bude vykládat?! Také není dobré, když je překlad úplně nesrozumitelný, aby si posluchač neřekl: Co s takovým nesmyslem! Podle mne má být překlad mírně nesrozumitelný, aby posluchač zůstával v napětí. V tomto směru mi byla metoda starozákonní skupiny bližší. V novozákonní skupině převládl zřetel misijní, ve starozákonní převládl zřetel studijní. Překládalo se relativně doslova a frazeologie, pokud byla česká, byla užívaná s rozvahou, ne automaticky. Nicméně ten překlad chtěl být alespoň trochu také překladem misijním, to znamená srozumitelným, a překladem liturgickým, ne v jazykové, ale v jakési obsahové kontinuitě. Tyto tři typy překladu, protože byly v Novém zákoně v jiném poměru a ve Starém zákoně také v jiném poměru, vytvořily určité napětí mezi starozákonním a novozákonním překladem. Předtím už mezi starozákonní a novozákonní překladatelskou komisí. Byl jsem byl jediný, kdo seděl v obou dvou komisích. V novozákonní jsem se snažil o jakousi doslovnost, která by zachovala některé dvojznačnosti, které jsem považoval a které považuji za záměrné. Ve starozákonní jsem byl relativně metodicky konformní, ale nebýval jsem konformní terminologicky. Mně se zdá, že když se někdo pustí do čtení bible, že už to dělá s úmyslem také nad ní trochu přemýšlet. Nebo bych dokonce rád, aby ho ten biblický text k tomu měl, aby začal přemýšlet. Když tam párkrát zakopne, to nepovažuji za tak velkou chybu. Takže jsem se určitým způsobem cítil metodicky víc doma ve starozákonní komisi a určitým způsobem trochu vytlačen na okraj v té novozákonní.

Jak spolu vycházeli Bič a Souček?
Dodnes to cítím jako svoji vlastní chybu, ale nedokázal jsem své dva učitele, Součka a Biče, přimět k tomu, aby se o některých věcech navzájem dohodli. Mezi nimi bylo určité napětí, jak tedy v životním stylu, Souček humanista se sklonem k relativizaci mnoha věcí, filosoficky velice jemný a vzdělaný, Bič zas coby představitel upřímné, v dobrém slova smyslu až dětinné víry, které rozhodně víc záleželo na přímočarosti, bezprostřednosti. Každý si trval na svém. Výsledek byl, že například novozákonní citáty Starého zákona nejsou na Starý zákona napasované. Jména v Novém zákoně a jména ve Starém zákoně jsou leckde jinak. Jak má chudák čtenář poznat, že jde o tutéž postavu! Nakonec, na naléhání nejen mé, se to u několika nejvýznamnějších jmen přece jen udělalo. Je jich menšina. Tím vznikl jakýsi rozestup mezi Starým a Novým zákonem. Zatímco normální čtenář tenhle rozestup nevnímá, já ho vnímám bolestně, a to proto, že vlastně, jako starozákoník, celý život bojuji proti Markionovi. A to, jak to dopadlo, onen rozdíl, který vznikl při překladu, je jakoby laciná voda na markionovské mlýny.

Co tedy dál s ekumenickým překladem?
To je těžké. Je příliš nedokonalý, abychom si mohli dovolit ho nekorigovat a je příliš důkladně udělaný, abychom ho mohli úplně odsunout. Jenomže generace nás odcházejících staříků je více nebo méně hrdá na své dílo. To je zlé. A proto, dokud budeme naživu, nedá se s tím dělat nic. Ale až naživu nebudeme, bylo by velice užitečné podrobit celý ekumenický překlad nové důkladné revizi z pozic, které se opovažuji jen naznačit jako úkol pro „zítřek“. V Novém zákoně je situace velice zralá. Když si položíte vedle sebe Sýkoru, Hejčla, Škrabala, Petrů, Žilku, atp., Kralické a ekumenický překlad, mám za to, když nikdo nebude toužit příliš po originalitě a všechny toto překlady se kriticky srovnají s předlohou, že by šlo vytřídit to, co je třeba. Ve Starém zákoně je to podstatně horší. Zde je třeba nového, velice hlubokého, niterného vstupu do jeho zvláštního světa.

Nikoli tedy Boží vzhled či výčet a popis jeho niterných a trvalých vlastností, nýbrž jeho dílo a to, jak se v tomto díle zrcadlí Boží vůle, to je jádro vyznání starozákonního Izraele. A tato Boží vůle je svobodná a dobrá. Svobodná proto, že Hospodin se sklání k svému lidu vždy jen z vlastní iniciativy, z vlastního rozhodnutí, z vlastního smilování, nepřinucen ani kultem ani zásluhami. A jeho vůle je dobrá, protože jeho sklonění, jeho přítomnost zachraňuje a vysvobozuje. Samozřejmě také očišťuje, když dává procházet soudem, ale cíl všech soudů a postižení je obnova jeho dobrého řádu, ba – řečeno obrazným způsobem proroků – obnova ráje. Jak blízko je odsud k dílu Ježíše Krista a ke zvěsti Nového zákona, je jasné každému, kdo vnímavě četl. (ze stati „Cesta do Starého zákona“)

Autor: Karel Sýkora | čtvrtek 2.4.2020 9:38 | karma článku: 0.00 | přečteno: 47x

Další články blogera

Karel Sýkora

Viva La Vida — cover od Aris Choir

„Viva la Vida“ je píseň anglické rockové skupiny Coldplay. Napsali ji všichni členové skupiny pro čtvrté studiové album Viva la Vida or Death and All His Friends (2008). Skladba byla vydána jako druhý singl z alba.

20.1.2021 v 10:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 |

Karel Sýkora

Kniha Jób

Kniha Jób je knihou Starého zákona a patří mezi knihy mudroslovné (křesťanství) nebo mezi Spisy (židovství). Je psána hebrejsky.

17.1.2021 v 18:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 |

Karel Sýkora

Armin van Buuren feat. Josh Cumbee — Sunny Days

Armin van Buuren je holandský producent a DJ tvořící a hrající trance. Armin van Buuren po mnoho let okupuje nejvyšší příčky světového DJ žebříčku.

15.1.2021 v 7:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 |

Karel Sýkora

Maturita z roku 1885

To byly jiné základy pro inteligentní národ. Není divu, že jsme byli nejvyspělejší částí Rakouska-Uherska technicky i kulturně a za první republiky zrovna tak. Kdopak z dnešních maturantů by složil maturitní zkoušku z roku 1885?

14.1.2021 v 5:10 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 135 |

Další články z rubriky Kultura

Pavel Král

Hospodin nevychází z údivu

„Vidí (rozuměj Hospodin), že není nikoho, žasne, že nikdo nezasáhne.“ Člověk by řekl, že po letitých zkušenostech s lidmi nedokáže Pána Boha už nic překvapit. A v bibli čteme, že Hospodin žasne. Co se to stalo ?

24.1.2021 v 13:00 | Karma článku: 5.83 | Přečteno: 139 | Diskuse

David Liška

Hvězda jede na jih - ukázka z knihy

Začátkem dubna se začala v barrandovských ateliérech pod režijním vedením Oldřicha Lipského natáčet hudební komedie Hvězda jede na jih.

23.1.2021 v 22:15 | Karma článku: 6.90 | Přečteno: 129 | Diskuse

Ivana Jungová

Divoženky a Divomuži na scénu

Na umělcích obdivuji, že si tvoří své vlastní mikrosvěty s naprosto svébytným názorem. Ráda bych vám představila specifické interprety, kterým se to daří.

20.1.2021 v 22:39 | Karma článku: 5.22 | Přečteno: 230 | Diskuse

Karel Sýkora

Viva La Vida — cover od Aris Choir

„Viva la Vida“ je píseň anglické rockové skupiny Coldplay. Napsali ji všichni členové skupiny pro čtvrté studiové album Viva la Vida or Death and All His Friends (2008). Skladba byla vydána jako druhý singl z alba.

20.1.2021 v 10:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 |

Alžbeta Vlčková

Brno má a nemá 1400 kulturních památek, anebo Jak Brno přichází o památky

Každá kulturní památka představuje významnou stopu naší bohaté historie. Výjimečné předměty, nemovitosti, městské celky, tradice atd., neopakovatelně mapují dějiny, dotváří identitu národa a prezentují trvalé hodnoty.

19.1.2021 v 15:00 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 493 | Diskuse
Počet článků 3972 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 436

Seul le silence est sur, tout le reste est courage. 
— Emmanuel Le Roy Ladurie

Jisté je jen mlčení, cokoli jiného je odvaha.

Najdete na iDNES.cz