Neděle 29. listopadu 2020, svátek má Zina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 29. listopadu 2020 Zina

Klasická athénská demokracie

11. 07. 2009 20:50:00
V polovině 5. st. př. n. l. byla dokončena výstavba demokracie [1] – na místo výkonné moci nastoupil vůdce lidu - demagog (řecké δῆμος dēmos "lid" a ἄγειν agein "vést", pozdější název pro vůdce, kteří se snažili zavděčit lidu), který se opíral o úřad stratégů. V roce 404 př. n. l. nastal konec peloponéské války a poté se na athénské demokracii začaly ještě větší měrou podílet široké lidové vrstvy. Bylo proto nutné upravit poměry nemajetných pomocí zavedení diet za úřady (soudci – max. 3 oboly, členové rady 500 – 5 obolů, archonti – 4 oboly, úředníci mající kontrolu nad ostrovy v Egeidě (Samos, Lesbos, Imbros), vojáci) a finanční prostředky na návštěvu náboženských slavností (teorika). Na průměrný plat Athéňana jsou různé názory – asi 3 – 6 obolů (6 obolů = 1 drachna). Bylo také nutné omezit demokracii na určitý počet osob – Periklův zákon o občanství.

Vrcholná podoba athénské demokracie se vytvořila za Perikla. Periklés (500 – 429 př. n. l.) pocházel z aristokratické rodiny – otec Xantipos zastával úřad archonta a stratéga a vedl athénské vojsko v bitvě u mysu Mykalé. Matka Agaristé pocházela ze vznešeného rodu Alkmenovců. Periklovi učitelé byli Damón – sofista, zasloužil se o rozvoj hudby v Athénách, která byla důležitou součástí výchovy a života;

Anaxágorás – vedl Periklův kulturní kroužek, do kterého patřili filosof Prótágorás, historik Herodotos, dramatik Sófokles, architekt Feidiás (Akropole); Kimóos a Efialtos. O počátku Periklovy kariéry se diskutuje – nejspíše od úřadu stratéga (443 – 429 př. n. l.). Prétarchos napsal Periklovu biografii, ve které se zmiňuje o jeho vznešenosti, osobní skromnosti, neúplatnosti, velkorysosti a vynikající řečnické schopnosti. Periklés zemřel na následky epidemie – nejspíše moru.

Periklés odvozoval svůj vliv od úřadu stratéga, ale požíval zároveň významné náklonnosti. Tulkinides mluví o Periklovi s obdivem (byl reprezentantem vlády lidu a zároveň vládcem, chvalozpěv na Perikla a Athény). Někdy byl Periklés označován jako hlavoun – hlava státu, je zobrazován s nadměrnou hlavou (možná svou dlouhou hlavu maskoval přilbou).

I v Periklově době se demokracie musela vyrovnávat s politickými názory a Periklés měl řadu odpůrců, jedním z nich byl Tulkinidés (jiný než spisovatel) – reprezentoval zájmy athénské demokracie, roku byl 443 př. n. l. byl ostrakizován. [2] Periklovi odpůrci učinili politický komplot na jeho přátelé, proti kterým byla vznášena závažná obvinění:

Anaxágorás (odsouzen za bezbožnost – tvrdil, že Slunce je rozžhavenu hmotou), Frídiás (zpronevěra určeného zlata na sochu bohyně Athény, to se však neprokázalo, takže byl odsouzen za bezbožnost – zobrazil Perikla a sebe na štítu Parthenónu – zobrazení smrtelníka trestné). Bylo také vzneseno vykonstruované obvinění na Periklovu ženu Aspasii, která nebyla občankou, a proto prohlásili jejich svazek za neplatný. Periklés byl obžalován ze zpronevěry peněz - nejspíše je používal na podplácení spartských politiků

Typické rysy athénské demokracie:

Označení pro vládu lidu v pol. 5. st. př. n. l. (isonomia - řecky ἰσονομία – rovnost před zákonem, pléthos - řecky πληθος – velký počet lidí) myšlenka rovnosti a svobody; rovnost - vláda bez rozdílu ve společenském postavení a vzdělání – všichni athénští občané

rovnost před zákonem – účast na úřadech, rozhodování ve shromážděních lidu a v radě 500, právo na vystoupení ve sněmu a svobodný projev n aténském shromáždění – aktivní podíl na politické diskusi (říci cokoliv kdekoliv).

 

Účast na sněmu měla určitá omezení:

nebylo žádoucí, aby neškolení občané protahovali diskusi – prosazovali se lidé řečnicky zdatní – nechuť většiny občanů mluvit – přikláněli se k názorům promlouvajících osob

obsahová – náboženství, výchova a vzdělání – zakázáno podávat návrhy na změnu politického uspořádání, prominutí státních dluhů (obvinění z protizákonného jednání, ale občan mohl předem požádat o beztrestnost)

svoboda slova – kromě ostouzení a urážení druhých občanů

Kleisthénova reforma rozdělila občany podle démů – územní celky z hlediska počtu občanů na stejně velké

Mechanismy na uskutečnění rovnosti:Atheny

losování úředníků valné většiny (volbě podléhali vyšší úředníci – stratégové)

700 úředníků působilo mimo Athény ve vedlejších obcích

počet členů helijaje se ustálil na 6000 – každý den se losovalo do soudních dvorů – dikaottirií

zavedení diet [3]

řada zvláštních žalob – ostrakismus (487 př. n. l.)

žaloba z protizákonnosti

Ani za demokracie naprostá rovnost nebyla – existovalo podvědomí o výsadách rodové aristokracie. Všichni úředníci působili v Athénách, protože občané nejvzdálenějších obcí se nemuseli účastnit shromáždění a nebyli losováni do rady 500. Svoboda byla až druhotná, důležitější byla myšlenka politické rovnosti.

Po řecko-perských válkách si Řekové začali uvědomovat rozdíl mezi jejich státním zřízením a zřízením Peršanů (Herodotos – Řekové porazili Peršany jen díky jejich svobodě, vynikají svobodou nad ostatními). Svoboda nebyla chápána jako individualismus a egoismus, ale jako dobrovolné se podřízení psaným i nepsaným zákonům, což umožňovalo Řekovi rozvíjet osobnost, ale zároveň ho to svazovalo.

Všichni občané tvořili zákony a měli jich bát poslušní. Svoboda individuální neznamenala „dělat si, co chci“, ale prostor pro seberealizaci v soukromé sféře – rozvoj hospodářské činnosti, náboženské aktivity.

 

Svoboda se uskutečňovala prostřednictvím státních orgánů:

Athénský lidový sněm(řecky eκκλησία) ecclesia – zasedal 40krát do roka v řádných schůzích a v dalších mimořádných schůzích – počet občanů musel být nejméně 6000 (hlasování o ostrakismu, o udělení mimořádného občanství, soudní rozhodnutí, mimořádně vyhrocená zahraničně-politická situace).

Docházeli sem starší občané, řemeslníci, obchodníci, lidé bez práce (po zavedení diet byla převaha chudších občanů). Hlasování bylo veřejné (zdvižení ruky, prostá většina hlasů, nebylo možné zdržet se hlasování, hlasy se nepočítali, jen hrubý odhad) a tajné (bílé kaménky – pro a černé kaménky – proti se vhazovali do uren – hlasovalo se zvlášť podle jednotlivých fýl). [4]

Ecclesia eκκλησία měla kompetence v zákonodárné funkci, zahraniční a vojenské politice obce, pocty a odměny, pravomoci v oblasti soudní

Rada 500 – výkonná moc, obsazována podle správních fýl – losování po 50 členech z jedné fýly. Členové museli mít nejméně 30 let, o úřad byl menší zájem, protože se zasedalo každodenně. Členem se občan mohl stát 2krát za život, ale ne po sobě. Členové se nazývali pritanové, v jejich čele stál úředník - řecky επιστατης - epistatés, kterým mohl být člověk jenom jednou za život a jen jeden den – měl klíče od státní pokladny a archivu. Kompetence – návrhy programů pro sněm, předčasná usnesení sněmu, prověřování úředníku a dohled nad nimi, státní finance a nemovitosti, přijímala vyslance, pravomoci v oblasti trestního práva, úkoly při správě vojenských záležitostí

Helijaja – členila se do dikasterií, bylo losováno z občanů starších 30 let. Od 5. st. př. n. l. bylo každoročně losováno 6000 občanů rozdělených do soudních dvorů. Ve 4. st. př. n. l. došlo k úbytku zájmu občanů, takže z těch, co se přihlásili, byli jmenování všichni. Činnost soudců byla časově náročná, soudili soukromé i veřejné žaloby.

 

Objevovaly se nářky za podplácení porotců, snažili se tomu tedy zabránit 2 způsoby:

1. při velkých procesech byl velký počet porotců – spojovalo se několik soudních dvorů

2. komplikované losování porotců – od 4. st. př. n. l. se soudci do jednotlivých sekcí losovali těsně před začátkem procesu

Zásady:

losování úředníků

roční působení úředníků – úřednických kolegií

zásada zodpovědnosti

konkrétní úřad zastával úřednická kolegia

zákaz hromadění a opakování úřadů – výjimka vyšší vojenští úředníci a členové rady 500 mohli být zvoleni 2krát

prověrky před nástupem do úřadů

zásada koordinovanosti úřadů

kolegium stratégů (řecky στρατηγός) archontů (řecky άρχων, pl. άρχοντες), finančních úředníků

 

Řecký městský stát - polis

Po mykénském období v Řecku následuje doba spadající do let 1100 – 800 př. n. l. a mající tři různá označení - období homérské (jedinými písemnými prameny byly Ilias a Odyssea) nebo také období temné (kulturní úpadek, nedostatek písemných pramenů) nebo doba heroiského Řecka (mýtus řeckých héroů – polobohů).

Tato doba byla ovlivněna příchodem Dórů a Severozápadních Řeků ze severu, kteří začali migrovat do Egeidy až do 8. st. př. n. l. Dórové obsadili oblast Korintské šíje, Messenie, Lakonie, ostrovy Krétu a Rhodos a v Malé Asii její jižní část – Halikarnasos. Migrace Dórů pak uvedla do pohybu další obyvatele řecké pevniny – Acháje (Arkádie, Kypr), Iony (Attika, Euboia, ostrovy Chijos, Samos, Nakos, v Malé Asii Milletos a Efesos) a Aioly (Lesbos, sever Malé Asie).

Dalším ovlivněním byly přírodní podmínky na pevninském Řecku, a to především hornatý terén (těžko zdolatelná pohoří). Jádrem byly vesnice – pastevci a válečníci, užívali železné zbraně; z vesnic se stávala města, která se stala jádrem městských států.

Kvůli přírodním podmínkám, snaze Řeků o politickou a hospodářskou soběstačnost (vše co rodina potřeboval, si sama vyrobila a také sama spotřebovala) a náboženství (jednotlivá města měla vlastní bohy) nikdy nevznikl jednotný stát, ale naopak několik stovek městských států.

Řekové si však byly vědomi svého společného původu, jazyku, bohů a společného způsobu pohřbívání, proto se pro ně od 8. století př. n. l. ujal jednotný název – Helénové podle bájného praotce Řeků Heléna, ze kterého vzešly všechny hlavní kmeny. Název Grécí dali Řeků Římané podle malého kmene Graitů.

V homérské a archaické době měl jazyk Řeků různé dialekty, které se od sebe mírně dušovaly. Od helenistické doby začali Řekové používat jednotný, společný jazyk – tzv. koiné neboli obecnou řečtinu.

Počet městských států bývá odhadován na 750 v oblasti pevninského Řecka a dalších 500 po koloniální činnosti Řeků (1. řecká kolonizace – Dórové, Severozápadní Řekové, Ionové, Achájové a Aiolové; 2. řecká kolonizace (velká) – 8. – 6. st. př. n. l., 3. řecká kolonizace – Alexandr Makedonský a jeho následníci). Městské státy byly většinou malé, za velké lze považovat hlavně Athény a Spartu.

Řecké městské státy – polis [5] byly chápány jako přirozené útvary. V archaické době (800 – 500 př. n.Akropolis
l.) vznikla větší státní uskupení než poleis – náboženské a politické spolky (Peloponéský spolek, Athénský námořní spolek).

Řekové poleis nechápaly jako územní jednotky, ale na první místo kladli obyvatelstvo, a to jen jeho privilegovanou část – občany (polítés). Proto o různých poleis mluvili jménem obyvatelstva – Pelopésané, Boiotové, Leukadští, Korinťané. Privilegovaná vrstva tvořila menšinu.

Mezi další obyvatelstvo patřili otroci, propuštěnci, ženy, děti, usedlí cizinci – metoikové (hlavně v Athénách), neusedlí cizinci – xenoi. Metoikové a xeniové se od sebe lišili délkou pobytu v jiném nežli vlastním státě (metoikové – nejméně 1 měsíc).

V Athénách od 2. poloviny 5 století a na počátku 4. století př. n. l. byl občanem muž od 18 let, jehož oba rodiče pocházeli z Athén. Otec měl statut občana a matka pocházela z občanské rodiny. Tyto vlastnosti občana stanovil tzv. Periklův zákon, který byl v letech 451/450 př. n.l. přijat sněmem.

Před přijetím tohoto zákona bylo v oblasti stanovování občana více benevolence – občanem mohl být muž ze svazku občana a cizinky. Bylo to díky Solonvým a Kleisténvým reformám (zapsání cizinců zabývajících s řemeslem a obchodem do seznamu občanů). Perikleův zákon měl zabraňovat sňatkům s cizinci, protože občané měli jistá privilegia, takže bylo nutné regulovat jejich počet.

Zapsání občana bylo provedeno až po prověrce komisí, která zkoumala, zda má muž právo stát se občanem, tj. že má 18 let a jeho rodiče jsou z Athén a jsou občané, respektive matka z občanské rodiny. Dále se zkoumala, jestli se jedinec dobře chová k rodičům, jestli o ně pečuje, jestli se náležitě chová podle výchovy (je uctivý ke spoluobčanům, úředníkům, účastní se rodinných slavností).

I když prošel mladý muž prověrkou, občanem se stal až ve 21 letech, protože od 18 do 21 let měl povinnou presenční vojenskou službu a stal se efébem. Nemohl tak vykonávat své občanské povinnosti, protože se cvičilo mimo Athény, od druhého roku služby i v pohraničních oblastech Attiky.

Ve výjimečných případech mohlo být občanství uděleno na základě mimořádného skutku pro athénskou obec – hrdinství ve válce, hospodářské zásluhy, působení jako bankéř, vlastnictví velké řemeslnické dílny. Občanství mohlo být uděleno jednotlivci nebo hromadně (občané Platají za pomoc Athénám v peloponéské válce).

Díky zapisování občanů vznikaly jejich seznamy. Podle Kleisténovy územně-správní reformy (508 – 506 př. n. l.) byli občané Attiky rozděleni do územně správních celků. Nejnižší celek byl démos a v každém dému se vedly seznamy občanů. Členem jednotlivého dému zůstával občan po celý život, i když se přestěhoval do dému jiného. Podle dému se tak začalo organizovat vojsko a také staly se podkladem pro rozvoj politického života (z démů se losovali občané do rady 500 a porotních soudů).

Povinnosti občana:

Přispívat na ekonomické fungování státu – nepřímé daně, od roku 425 př. n. l. i daně přímé. Existovalo také dobrovolné sponzorování činností z řad bohatých athénských občanů, kteří to považovali za svoji čest.

Tyto dobrovolné příspěvky se nazývala leiturgie, které mohly být v různých podobách – obstarávání lodí pro athénské námořnictvo, najmutí posádky, její placení, obstarání výzbroje a výstroje; sponzorování autorů a dramatických sborů – část nákladů, mzda pro herce a členy sboru; vypravení zahraniční delegace do ciziny; v rámci rodinných slavností pohostit členy širšího rodu a někdy i celých fýl; sponzorování sportovních představení (pochodňový běh v Athénách).

Vojenská – bojovat ve vlastní armádě (dříve považováno za čest, hlavně ve Spartě – heslo „Vrať se se štítem nebo na štítě). Od pol. 5 st. začaly být athénští vojáci za vojenskou službu placeni, od poč. 4 st. př. n. l. byla vojenská služba považována za těžkou práci a začaly vznikat žoldnéřské armády.

Účast na náboženských slavnostech.


Práva občana:

Na pozemkový příděl a jiné nemovitosti (dům).

Politická – volit úředníku do úřadu, být zvolen, účastnit se zasedání sněmů, být losován do soudní funkce

Na účast na oficiálních státních kultech – náboženských slavnostech

Občané mohli v rámci politických práv zasedat na lidovém sněmu, mohli být voleni do rady 500, zasedat v soudních porotních dvorech, za což získávali kladné hodnocení spoluobčanů. Naopak, kdo se neangažoval v politickém životě, byl pokládán za méněcenného a měl malou společenskou prestiž.

Účast na sněmu ale nebyla mezi občany příliš oblíbená, protože sněm trval celý den a občané se tak nemohli věnovat sému povolání, proto bylo zavedeno vyplácení mezd za účast ve sněmu.

Občan ve sněmu dostal kovovou známku s vyrytým jménem a na radnici za ni dostal vyplacenou mzdu, což se uskutečňovalo až do roku 403 př. n. l. Ani to však nezvýšilo zájem občanů, proto začaly být známky vydávány až po skončení sněmu. Vznikla také skupina úředníků, kteří občany do sněmu naháněli z agory (místo, kde se obchodovalo a diskutovalo).

Další mzdou za Periklovy vlády byla mzda za jednání v soudech (občané byli do této funkce losováni). Tento úřad byl oblíbený. Minimální počet občanů u jednoho soudu musel být 501 a soudních dvorů bylo několik. Po Periklově smrti byl pak zaveden plat za vylosování do rady 500, která zasedala po dobu jednoho roku. Občanům bylo také prodáváno obilí za nižší ceny.

Prameny o počtu občanů Attiky:

Seznamy občanů v démech

literární prameny zabývající se válkami – počet vojáků, hlavně těžkooděnců (hoplité)

zprávy o zasedání lidových sněmů (hlasování pro a proti určitému zákonu)

informace o vydávání sněmovních známek

seznamy efébů

údaje o přidělování půdy

zprávy o přidělování levnějšího obilí

Podle Joachena Bleickena a jeho díla Athénská demokracie bylo v Athénách asi 30 000 – 50 000 občanů + jejich rodiny (vynásobení 3 – jedna žena a jedno dítě) – 100 000 – 120 000 (150 000) lidí. Počet metoiků (jejich služba v athénské armádě) se odhaduje na 9000 – 12000 + rodina – 25 000 – 35 000 lidí.

O počtu otroků máme minimální informace (nesloužili v armádě, neměli rodiny), pouze spotřeba obilí v Attice – asi 80 000 – 120 000 lidí. V polovině 5 st. př. n. l. měla tedy Attika kolem 250 000 obyvatel.

Athény byly až druhým největším státem (2250 km2), prvním byla Sparta, která byla 3krát větší. Žilo zde ale asi jen 9000 občanů a tento počet ještě klesal kvůli častým válkám.

Proces vzniku poleis, základní faktory:

Příchod nového obyvatelstva (Dórově, Severozápadní Řekové, další kmeny)

Velká řecká kolonizace – hospodářský a sociální vývoj řeckého světa

Raná řecká tyranis

V homérské době žilo obyvatelstvo ve vesnických sídlištích a zabývalo se zemědělstvím (oikos – hospodářský dům a příbytek). Obyvatelstvo bylo ovládáno rodovou aristokracií, která si ze svého středu vybírala krále basileia. Ten měl funkci soudní a správní, byl nejvyšším velitelem armády a veleknězem. Na konci homérské doby byli basileové odsunuti do pozadí a moc získala rodová aristokracie, z nichž byl volen určitý počet úředníků zvaných archontů (pritani).

Významné řecké státy (Sparta, Athény) už museli vzniknout v době homérské, další státy vznikly až v době archaické. Významné státy byly hospodářsky vyspělé a významně se podíleli na velké řecké kolonizaci (Korint, Sikion, Negara, Augina, v Malé Asii Milétos, Efesos, Samos a Lesbos) – proto už museli podobu městských států.

Za polis bylo považováno město a zemědělské okolí (oproti Spartě, která vznikla postupným sdružováním několika sídlišť). Kolonizace ovlivnila rozvoj dalších států.


Příčiny kolonizace:

Nárůst obyvatel – poleis musela svým občanům zajistit půdu – když došla doma, museli ji sehnat jinde.

 

poznámky:

1. Demokracie, řecky δημοκρατíα, vláda lidu, původně z řeckého δημος (demos), lid a κρατειν (kratein), vládnout, je forma vlády (státu), ve které je zdrojem veškeré státní moci lid.

2. Ostrakismus je v původní formě takzvané střepinové hlasování o vypovězení občana ze starověkých Athén. V současné době je tento pojem používán obecně, ostrakizovat znamená vyloučit jedince z kolektivu.

3. V Aténách byla poskytována státní pomoc také svobodným občanům, pokud oslepli, byli chromí či jinak vážně fyzicky postižení a nemohli si sami opatřit obživu. Předpokladem této pomoci bylo, že majetek těchto osob nepřesahoval stanovenou hranici. Přesto bylo mnoho zchudlých svobodných občanů, kteří se začali shromažďovat a začali ohrožovat stát – v Athénách se proto zavedly diety jako sociální podpora.

4. Fýly - značení nejvyšších společenských jednotek v době rodově příbuzenské organizace obyvatel. Tyto fýly se zpravidla dělily na frátrie a rody (gené). Během vytváření státní organizace (polis) se od pokrevně příbuzného dělení přecházelo k administrativnímu dělení územnímu. Nové územní okresy se např. v Attice označovaly též jako fýly. V Attice zřídil Kleisthenés 10 územních fýlů, jejich základními jednotkami byly démy. Podle fýlů se doplňovaly státní instituce, vybíraly daně, sestavovalo vojsko ap.; každá fýla měla svou samosprávu.

5. Polis (řecky πόλις), plurál: poleis (řecky πόλεις) znamená město, obec nebo městský stát. Slovo představuje typ starověkého řeckého městského státu, který se vyvinul v archaickém období. Jedná se o předchůdce moderního města i státu.

 

Literatura:

Hloušek, Vladimír; Kopeček, Stanislav. Demokracie teorie, modely, osob.

Autor: Karel Sýkora | sobota 11.7.2009 20:50 | karma článku: 19.50 | přečteno: 5057x

Další články blogera

Karel Sýkora

Gabriela Vlková — kniha Jób aneb sázka na člověka

Kniha Jób je knihou Starého zákona a patří mezi knihy mudroslovné (křesťanství) nebo mezi Spisy (židovství). Je psána hebrejsky.

21.6.2020 v 6:45 | Karma článku: 4.60 | Přečteno: 210 |

Karel Sýkora

Zuzana Navarová — Andělská

Skládala hudbu k divadelním představením, objevila zpěvačku Radúzu a taky talent Věry Bílé. V roce 2003 nazpívala ústřední píseň do pohádky Čert ví proč. Jan P. Muchow o ní prohlásil, že byla první dámou české hudební scény.

20.6.2020 v 18:36 | Karma článku: 5.04 | Přečteno: 171 |

Karel Sýkora

John Calhoun — Jak hustota populace ovlivňuje chování

V 60. a 70. letech minulého století provedl známý vědec John Calhoun z USA řadu zajímavých experimentů. Jeho nejzajímavější pokus byl ten, kde zkoumal, co se stane myším, kterým vybuduje dokonalý život.

19.6.2020 v 11:18 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 493 |

Karel Sýkora

Seznam léků

Na stránce najdete abecední seznam nejpoužívanějších léků a doplňků stravy. Bližší (a zjednodušené) informace o jednotlivých preparátech jsou pod jednotlivými odkazy. Celkový počet medikamentů v seznamu je aktuálně 3555.

19.6.2020 v 5:42 | Karma článku: 5.42 | Přečteno: 239 |

Další články z rubriky Kultura

Jan Snopek

Hovory o štěstí mezi čtyřma očima

Návštěvy divadla patří v současnosti mezi zapovězené kratochvíle, je tudíž nutné zaměřit se i na nějakou jinou činnost. Lze např. zvelebovat příbytek nábytkem IKEA a na něm pak psát hodnocení již zhlédnutých představení.

28.11.2020 v 21:42 | Karma článku: 5.16 | Přečteno: 122 | Diskuse

Richard Neugebauer

Dědeček

Ó, jak se doba změnila! Takový to mohl být umělec?! Jen kdyby měl ženštější postavu! Rozhodl jsem se příteli Božetěchovi pomoci alespoň tím, že jeho osud zveřejním.

28.11.2020 v 7:38 | Karma článku: 12.13 | Přečteno: 294 | Diskuse

Eva Šamánková

Na pokraji sil

Stanice metra a dvě ženy, které se neznají. Jedna z nich předá své dítě do náruče té druhé a pak skočí do kolejiště. Proč to udělala? Co ji dohnalo k tomu, aby své dítě svěřila cizí osobě a svůj život ukončila?

27.11.2020 v 15:23 | Karma článku: 9.37 | Přečteno: 526 | Diskuse

Eva Hauserová

Konec světa podruhé

Kniha Magdaleny Vožické Jak přežít konec civilizace – už dávno beznadějně rozebraná – nyní vychází podruhé v rozšířené a aktualizované podobě. Není tak pochmurná, jak by se podle názvu mohlo zdát!

27.11.2020 v 7:12 | Karma článku: 11.13 | Přečteno: 376 | Diskuse

Dita Jarošová

Podléhají sochařská díla GDPR?

Poslední dobou dochází v kulturní oblasti k zajímavému fenoménu: Tváře soch ztrácejí formu, opouštějí svou podobu. Jako by bylo jedno, jakou tvář měla ta která historická osobnost. Vězí za tím otázka: Čemu či komu to poslouží?

26.11.2020 v 22:22 | Karma článku: 16.31 | Přečteno: 492 | Diskuse
Počet článků 3967 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 434

Seul le silence est sur, tout le reste est courage. 
— Emmanuel Le Roy Ladurie

Jisté je jen mlčení, cokoli jiného je odvaha.

Najdete na iDNES.cz