Sobota 18. září 2021, svátek má Kryštof
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 18. září 2021 Kryštof

Velký Feidiás

13. 08. 2009 20:35:00
Feidás se narodil v Athénách začátkem 5. století př.n.l. Jeho otcem byl Carmides, athénský občan blíže nám neznámy. Nevíme tedy, jak bylo rodinné prostředí, v němž chlapec dělal první krůčky. Jedno je však jisté, i když připustíme, že v rámci tehdejších poměrů žila rodina velmi skromně, přinášel mladému Feidiovi jeho původ dvojnásobné privilegium.

Jednak se narodil jako svobodný a nikoliv jako otrok, ve společnosti, kde otroci představovali značnou část obyvatelstva. A narodil se jako občan v podmínkách, kdy i svobodný může plnoprávně existovat jen v rámci občanského kolektivu své obce.

Nemáme přímých zpráv z prvních let Feidiova života. Jisté je, že jeho dětství probíhalo stejně, jako u jiných athénských dětí. První pohled na svět mu dávají pohádky, které mu vyprávěla chůva. Obvykle od sedmi let chodili synové občanů k soukromým učitelům, u nichž se učili číst a psát a základem počtů. Vedle toho se jim dostalo vzdělání v hudbě a zpěvu, stejně jako v atletických cvičeních a branná příprava.

Vedle toho se mladý Feidias učí recitovat Homéra, kde zná pravděpodobně některé části textu zpaměti. Když Feidias dosáhl věku 18 let, byl povolán jako každý Athéňan toho věku, k vojenskému výcviku. Jako každý Řek si Feidias oblíbil jízdu na koni, tato záliba se později projevila v jeho sochařské tvorbě. Je více než pravděpodobné, že se Feidias osobně zúčastnil dalších bojů řecko-perských válek.

Podle tradice se učil Feidias sochařství v Argu na Peloponésu, dokonce se uvádějí dvě různá jména jeho mistrů. Nevíme o nich mnoho. Hegias, to je jeden z nich, opravdu v tomto městě působil v letech, do nichž by spadalo Feidiovo učení. Bezpečně nevíme o těchto letech téměř nic, nepochybně se však mladý Feidias na Peloponés dostal, protože zprávy o některých jeho dílech v této oblasti se týkají jeho počátku.

Snad vedle neurčitých zpráv o Feidově učení byla vyslovena domněnka, že Feidovým mistrem byl attický sochař Euenor, který byl otcem známého pozdějšího malíře Parrhasia. O nejstarších dílech z doby Feidova mládí není zpráv a dohady na podkladu stylu jsou nejisté. Bezesporu pracoval v dílně svého učitele, či učitelů zpočátku jako pomocník, a pronikal do základů různých technik odvětví sochařské práce.

Učil se opracovávat mramor nejdříve nahrubo špičákem do základního tvaru sochy. Leštit povrch kamene i upravovat ho nanášením barev. Také se jistě seznámil s technikou odlévání bronzu od umělecké práce na vytváření hliněného modelu po příprav forem k různým technikám odlévání. Nepochybně se seznámil i se složitou chryselefantinovou technikou.

Již při tomto základním učení se prohluboval jeho celkový přístup k práci a mladý Feididas si osvojoval zvládnutí umělecké formy v souhlase s požadovaným posláním práce. Postupně se z učedníka stával pomocník a z pomocníka spolupracovník.

Je docela pravděpodobné, že mezi anonymními sochami z doby kolem první čtvrtiny 5. století, nebo dokonce mezi těmi, které jsou označeny jako výtvor určitého sochaře, se skrývá Feidiova práce. Uvažovalo se tak právě o mramorové soše Athény, nalezené na Akropoli.

Sklad záhybů drapérie na jejím pravém boku připomíná roucha u dvou soch Athény, kterou jsou bezpečně rozpoznány jako Feidiova díla. Pomáhal zde již mladý Feidias svému předpokládanému učiteli? Věc je ovšem možno chápat i jinak.

Athena
Touha po originalitě pro tehdejší umělce vůbec neexistovala, jako by nebyl vůbec znám pojem umělecké původnosti. Dramatičtí básníci dokonce někdy zpracovávali současně tytéž mytologické náměty. Podtrženo sečteno, ctižádostí nebylo vytvořit něco nového, to nikdo nechtěl, ale udělat dílo lépe.

Jistá je jedna věc, že se již v šedesátých letech s Feidiem setkáváme v jeho rodných Athénách, kde mu jakožto samostatnému sochaři byla svěřena významná práce pro obec. Je to také současně první Feidiovo dílo, které můžeme bezpečně časově zařadit.

Někdy kolem poloviny šedesátých let se Athéňané rozhodli věnovat do Delf sousoší, údajně z kořisti marathónské bitvy. Takový pozdní projev vděčnosti Apollónovi je poněkud překvapující, nehledě na to, že velmi brzy po bitvě r. 490 věštírna svůj desátek dala. Nové sousoší, umístěné hned u vstupu do svatyně, zahrnovalo třináct bronzových soch: Apolóna, Athénu, deset mytických heroů, a konečně Miltiada, vojevůdce Atéňanů v marathónské bitvě.

Dalším Feidiovým dílem se nám zachovalo v nespočetné řadě římských kopií. Je to socha Apollóna, který byla odlita z bronzu a jejíž originál stál na athénské Akropoli. Šlo o dílo postavené nikoliv jednotlivcem, ale obcí. Zprávy, které se nám dochovaly neudávají dobu jeho vzniku. Podle kopií, které byly věrně zhotoveny, se historikové domnívají, že Apollón je dílem ještě mladého mistra.

Tento Apollón se nazýval Parnopios-hubitel kobylek, což byla jedna z jeho rolí jakožto boha odvracejícího zlo. Vedle toho byl i Apollón v tehdejší době, jak pro Římany, tak i pro Řeky ztělesněním harmonie tělesné zdatnosti bojovníka a inspirovaného věštce-vůdce Můz. V 6. století velmi často sochy mladých, krásných, a zdatných bojovníků, byly velice nesnadno rozlišitelné od této sochy.

V Athénách dospěl Feidias v muže, v práci pro svou obec dozrál jako umělec. Jako občan se jistě pravidelně účastnil zasedání sněmu a rokování v něm. A třebaže v tom není dochováno žádných zpráv, předpokládáme, že prošel alespoň některými běžnými občanskými funkcemi. Účast v politickém životě obce byla naprostou samozřejmostí pro každého občana.

Feidias se bezpochyby podílel všech slavnostech a obřadech, který se každoročně pořádal velký počet. Kromě obětí a kultovních obřadů slavila obec téměř v každém měsíci velkou všelidovou slavnost, někdy i dvě. Rok začínal v druhé polovině července a hned do prvého měsíce spadala oslava sjednocení Attiky a Panathénaje, svátky Athény-patronky města.

Obzvláštní důraz tato slavnost měla každý čtvrtý rok. Zahajoval jí závod v běhu se zapálenými pochodněmi. Starý program byl rozšířen tyranem Peisistratem v 6. století, takže navíc obsahoval závod koní a vozů, šest atletických utkání chlapců a devět disciplín mužů, soutěž rapsódů, přednášejících básně.

V Periklově době k tomu navíc přistoupily soutěže ve hře na flétnu, Lotharu a ve zpěvu. Vítězové soutěží byli ověnčeni a dostávali cenu. Vrcholem celé slavnosti byl průvod všeho obyvatelstva na Akropol, k hlavnímu Athéninu chrámu, kde se bohyni předávalo vyšívané roucho – skvostný peplos.

Jak pochopit, čím bylo v oné době řecké náboženství? V prvé řadě jsou to příběhy o bozích a hrdinech, jak si je od pradávna vypravoval lid a jak nabyly svou literární podobu v homérských eposech a dalších básních. Tato mytologie prostupovala životem každého Řeka a z ní vychází i oficiální náboženství athénské polis.

Nicméně tyto primitivní náboženské představy již delší dobu podrobují své kritice filosofové. Právě Periklův přítel Anaxagoras, jehož učení mělo svůj vliv i na Feidia, dokazoval, že měsíc i jiná nebeská tělesa nejsou bohy, ale útvary z kamene. Jiný Feidiův současník, Protagoras, který byl rovně blízký Periklovi, říká slova o bozích: „O bozích nemohu věděti, ani že jsou, ani že nejsou, ani jakou mají podobu. Neboť mnoho věcí to brání vědět, i nezjevnost bohů i krátký život člověka.“

Tato zcela jistě chytrá argumentace Protagora ho nezachránila od stíhání ze strany obce. Podobně jako tomu bylo v případě Anaxagora, jen dobrovolným vyhnanstvím unikl odsouzení, když byl obžalování z bezbožnosti. Třebaže oficiální náboženství polis ponechávalo jistý prostor ke svobodnému smýšlení, byl přímý útok vůči náboženství považován za podkopávání obce.

Zeus
Diova socha v Olympii je po právu jedním ze sedmi divů světa, jejímž autorem je Feidiás. V Řecku v letech 466 až 456 př.n.l. byl postaven jeden z největších dórských chrámů, který byl zasvěcen vládci všech řeckých bohů Diovi. Atleti sem přinášeli vzácné dary a prosili o vítězství na hrách. Právě v tomto chrámě se měla nacházet socha tohoto boha. Diova socha měřila 13 metrů.

Socha zabírala celou šířku chrámu, její výroba byla velmi nákladná. Peníze na stavbu sochy podle všeho pocházely z perské kořisti a také z příjmů, které přinášely olympijské hry. Práce na soše byla dokončena v roce 443 př.n.l. Socha byla zhotovena ze dřeva a posazena na dřevěné lešení. Potom byla pokryta zlatem a slonovinou. Nezahalené části těla byly ze slonoviny, šat byl ze zlata. Oči měla vykládané barevným sklem.

Na hlavě měl Zeus věnec z olivových ratolestí a v pravé ruce držel sošku okřídlené bohyně Niké, která byla zhotovena ze zlata, což mělo prý znázorňovat spojení s Olympijskými hrami. V levé ruce držel Zeus žezlo, zdobené vzácnými kovy. Zlatý orel, seděl na žezle, měl znázorňovat božskou moc. Sandály Dia byly ze zlata. Roucho zdobily postavy zvířat a lilie.

Trůn, na kterém seděl byl z ebenového dřeva a slonoviny, ozdobený zlatem a drahokamy. Na každé straně Zeusovy podnožky byl umístěn vyřezávamý lev. Tvrdí se, že na samotnou sochu a trůn se spotřebovala tuna slonoviny a ještě více zlata. Socha byla propracovaná do nejmenších detailů.

K soše se směli přiblížit jenom kněží, ostatní návštěvníci mohli sochu obdivovat z větší vzdálenosti, nebylo dovoleno se jí ani dotknout. Sochu Dia podrobně popsal řecký spisovatel Pausaniás. Archeologové objevili při vykopávkách terakotové formy, do kterých se odlévaly záhyby roucha. Objevili rovněž dílnu sochaře Feidiáse a poblíž byly nalezeny zbytky smetiště s materiálem a nástroji, které byly použity při konstrukci sochy.

V dílně se našla sklenářská pec a formy na odlévání skla. Zeus seděl na trůně a seděl na něm celá staletí. Avšak když se do Řecka dostalo křesťanství, byl chrám opuštěn. Socha byla v roce 394 př.n.l. odvezena do Konstantinopole, dnešního Istanbulu, na příkaz císaře Theodosia II. V roce 462 však byla zničena ohněm.

Feidiásovi trvalo osm let, než sochu dokončil. Slonovina, která tvořila tělo Dia byla vyrobena ze sloních klů a hroších zubů a na ochranu před vlhkem a popraskání letním horkem se polévala olejem. Podle pověsti se římský císař Caligula pokusil převést sochu do Říma, socha se začala prý smát, lešení se zřítilo a dělníci se v hrůze rozutekli.

Podle další pověsti Feidiás po dokončení sochy požádal boha Dia o znamení, jestli je spokojen s prací. V tu chvíli prý udeřil do chrámové dlažby u jeho nohou blesk. Kněží trhlinu v podlaze zakryly bronzovou nádobou na obětní dary a ukazovali ji návštěvníkům chrámu. Podobně se tvrdí, že sám Feidiás byl dvakrát obviněn z krádeže drahého materiálu, totiž slonoviny a zlata. Tehdy byla krádež brána jako projev naprosté bezbožnosti.

Sledovali jsme osudy a činnost největšího sochaře starověku. Feidiovo velikost totiž bezvýhradně uznávají všechny antické prameny. Úhrnem lez říci, že ideová a obsahová náplň Feidiovo díla nenarušuje staré tradiční představy pevně zakotvené v povědomí lidových vrstev, ale právě navazuje na ty jejich stránky, které odpovídají cílům a ideálům demokracie. Přitom se v jejich rámci uplatňují nové a progresivní myšlenky.


POUŽITÁ LITERATURA

FREL, Jiří. Feidias. Praha, nakladatelství Orbis 164 s.

Autor: Karel Sýkora | čtvrtek 13.8.2009 20:35 | karma článku: 19.69 | přečteno: 4288x

Další články blogera

Karel Sýkora

Dmitrij Šostakovič — Druhý valčík\Tango

Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič, byl ruský a sovětský skladatel a klavírista, jeden z nejvýznamnějších představitelů hudební moderny 20. století.

18.9.2021 v 15:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 |

Karel Sýkora

Zabezpečená šifrovaná e-mailová komunikace

Šifrovat můžete e-mailovou komunikaci. E-mailové zprávy mohou po Internetu putovat přes různé e-mailové servery spravované neznámými správci. Právě proto je v případě důvěrných zpráv vhodné šifrovat.

16.9.2021 v 7:32 | Karma článku: 3.47 | Přečteno: 76 |

Karel Sýkora

Guns N' Roses — Knockin' On Heaven's Door

Knockin' on Heaven's Door (v češtině Klepání na nebeskou bránu) je píseň Boba Dylana poprvé uvedená na soundtracku k filmu Pat Garret & Billy the Kid v roce 1973. Knockin' on Heaven's Door patří k nejhranějším písním.

13.9.2021 v 17:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 |

Karel Sýkora

Seneca — Velcí architekti ctihodných myšlenek

Lucius Annaeus Seneca byl římský stoický filosof, dramatik, básník a politik, syn Senecy staršího a vychovatel císaře Nerona.

10.9.2021 v 7:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 |

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dmitrij Šostakovič — Druhý valčík\Tango

Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič, byl ruský a sovětský skladatel a klavírista, jeden z nejvýznamnějších představitelů hudební moderny 20. století.

18.9.2021 v 15:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 |

Petr Fabera

StarDance XI - před startem

Po tradiční odmlce se přiblížil start nového, již jedenáctého ročníku soutěžní zábavné taneční show StarDance.

18.9.2021 v 9:00 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 198 | Diskuse

Hanka Deutschmannova

Plenér Loket 2021 - tvorba na schodech - malování na kamínky

Pro letošní loketskou tvůrčí dílnu - plenér - malovaní venku, nás napadlo spojit oblíbené malování na kamínky s cestou k hradu.

17.9.2021 v 21:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Kdy vás naposledy zabila poezie?

Četla jsem verše, o jejichž autorovi jsem si myslela, že ho určitě hledá doktor Cimický s receptem v ruce.

15.9.2021 v 10:25 | Karma článku: 23.95 | Přečteno: 448 | Diskuse

Eva Hauserová

Štěstí je v jednoduchosti

Indicko-britský aktivista, autor a myslitel Satiš Kumár předkládá čtenářům své náhledy na to, jak uzdravit naše nespokojené duše, jak reformovat lidskou společnost a jak zajistit její zdravé a přirozené fungování.

15.9.2021 v 8:27 | Karma článku: 9.16 | Přečteno: 265 | Diskuse
Počet článků 4075 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 437

Chercher la vérité et la dire, telle qu'on la pense, n'est jamais criminel. On ne saurait imposer a personne une conviction. Les convictions sont libres.
Sébastien Castellion

Hledat pravdu a říkat ji tak, jak si myslíme, to nemůže být nikdy zločin. Nikdo nemá být k žádnému přesvědčení donucován. Přesvědčení je svobodné. 

Najdete na iDNES.cz